Nehemjáš

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 19. 12. 2023, 09:47, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Nehemjáš

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Negeb        
následující heslo: nehodně

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků

1. Kanonický spis SZ

psaný hebrejsky; líčí poexilní rekonstrukci jeruzalémského chrámu a kolem něj soustředěné židovské pospolitosti v době perské. Je součástí Spisů, třetí části Tenachu, v němž tvoří druhou část knihy Ezdráš.

Osnovu knihy tvoří tzv. Nehemiášovy paměti, vyprávění židovského královského číšníka perského krále Artaxerxe. Když se v Šúšanu, jednom z center perské říše, doslechne o neutěšené situaci v Jeruzalémě, vydává se jako králův místodržící do Jeruzaléma (Neh 1,1-2,10). Po noční inspekci jeruzalémských hradeb přesvědčuje představitele města, aby pokračovali v díle obnovy, která se projeví – snad symbolicky – dostavbou hradeb okolo města (Neh 2,11-20). Přesto že zdar práce ohrožují Sanbalat Choronský, Tobijáš Amonský a Gešer Arabský, Židé se dávají do práce. Nehemjáš musí řešit sociální rozpory uvnitř Jeruzaléma (kap. 5) a čelí intrikám třech zmíněných nepřátel a jejich jeruzalémských stoupenců (stoupající aktivita nepřátel: Neh 1,10; 2,19-20; 3,33-35; 4,1-2; 6,1-19). Přesto jsou do 52 dnů hradby opraveny. Je povolán Ezdráš (titulovaný střídavě jako kněz a jako písař), jenž vyučuje lid Tóře, a to způsobem, který se stane pro židovou a křesťanskou tradici charakteristický: Četli z knihy Zákona po oddílech a vykládali smysl... (Neh 8,8). Lid slaví radostný Svátek stánků, četbou z knihy Zákona se identifikuje s dějinami Izraele od Abrahama přes otroctví v Egyptě, putování po poušti až po obsazení země, o níž ale kvůli své neposlušnosti přišli (kap. 9; nápadné – a ovšem v politickém kontextu perské nadvlády zcela pochopitelné – je, že v kapitole nezazní ani slovo o Davidovi a jeho dynastii) a za takto teologicky interpretovanou minulost činí pokání. Lid písemně uzavírá smlouvu s Hospodinem o tom, že se oddělí od lidu země a bude dodržovat jeho Tóru (Neh 10,1nn: odmítnutí smíšených sňatků, dodržování soboty a léta odpočinku, závazek příspěvků na chrám a jeho personál). Knihu uzavírají seznamy navrátilců, jejich nových bydlišť a úkolů, zpráva o procesí k posvěcení hradeb. Nakonec se ozve ezdrášovské téma: Nehemjáš ostře zakročí proti velekněžské rodině, jejíž členové byli spřízněni s Tobiášem a Sanbalatem, pokárá Jeruzalémany za sobotní trhy a smíšené sňatky. Vyprávěním se jako refrén opakuje prosba, aby na jeho vypravěče, Nehemjášem, Bůh pamatoval v dobrém.

Jednotný duktus Nehemjášova vyprávění je přerušen několika vsuvkami různého stylu a pravděpodobně i původu. Neh 3 předkládá stylizovaný seznam pracovníků či možná spíše sponzorů přestavby. Neh 7 a Neh 11 seznam všech navrátilců, Neh 12 seznam kněží a levítů. Neh 8 líčí Ezdrášovo kázání (Nehemjáš je zde zmíněn ve 3. osobě). Neh 9 předkládá dějinné zdůvodnění pokání. Mezi badateli nepanuje shoda v tom, jak Nehemjášovy paměti vznikly.

2. Postava N.

hebr. nechemjá, znamená Potěš(il) Hospodin. Hlavní hrdina starozákonní knihy N., syn Chakaljášův. Číšník, tedy vysoký hodnostář a důvěrník, perského krále Artaxerxe (patrně I., tedy počátkem 2. pol. 5. st. př. n. l.). Na vlastní přání odešel s královským pověřením z hradu Šúšanu jako perský guvernér (pechá) do Jeruzaléma (Neh 1-2,10). Navzdory odporu a intrikám nepřátel vedl rekonstrukci hradeb a bran města (Neh 2,11-7,72) a inicioval náboženskou reformu, v souvislosti s níž je ale zmiňován také Ezdráš (Neh 8-10).

Líčením knih Ezdáš a N. prosvítá zápas o charakter, výměr a postavení jeruzalémského společenství navrátilců v zemi Izraele i v rámci Perské říše. Nehemjášovy protivníky, především Sanbalata a Tobiáše, zmiňují Josephus Flavius, samařská ostraka a korespondence z Elefantine. Jak prozrazují jména jejich nejbližších rodinných příslušníků, šlo rovněž o vyznavače Hospodinovy. Sanbalatovo nepřátelství je v dobovém kontextu pochopitelné. Rekonstrukce Jeruzaléma a jeho povýšení v hierarchii perských správních oblastí totiž znamenaly, že bylo Judsko vyňato z jurisdikce Samaří. Jak prozrazuje Neh 13,28, byl jeho rod spřízněn s rodinou jeruzalémského velekněze a později se stal rodem samařského velekněze (Ant 11,302nn).