Benjamín

heslo: Benjamín

autor: Rückl Jan    
       
předcházející heslo: Benedictus
následující odkazové heslo: Beon      
následující heslo: Beraka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků vl. jm. znamenající syn pravice nebo syn jihu.

1. Nejmladší syn Jákoba, eponymní předek izr. kmene, odtud také název území obývaného tímto kmenem.

1.1 Patriarcha. B. a Josef (Gn 30,22-23) jsou jediní synové Ráchel, B. se jako jediný z Jákobových synů narodil v Palestině (Gn 35,16-20). Když Ráchel po porodu B. umírala, nazvala ho hebr. ben-'óní, tj. syn (mého) zármutku nebo syn mého zmaru (Gn 35,18). Jákob však syna přejmenoval na hebr. binjámín, což je třeba chápat v kontrastu ke jménu danému matkou (sr. arab. jumn – štěstí; k pravici jako šťastné ruce viz např. Gn 48,13-20). Tato etymologie je však pouze lidová, o původu jména viz níže. Jako vlastní bratr Josefův (a miláček Jákobův po zmizení Josefově) hraje B. významnou roli v zápletce příběhu o Josefovi a jeho bratřích (viz zejm. Gn 42-45).

1.2 Kmen a území. Jm. B. pravděpodobně odráží skutečnost, že tento kmen sídlil na j. od významného kmene Efrajim, vedle něhož je B. jmenován již v Debóřině písni Sd 5,14. Tomu také odpovídá, že v jákobovském cyklu je B. vlastní bratr Josefův. Území B. byl pás mezi Efrajimem a Judou, jehož v. hranici tvořil Jordán, v nejsevernějším bodě hranice vybíhala téměř k Bét-elu, na z. byla v úrovni Kirjat-jearímu a na j. dosahovala k Jeruzalému (viz Joz 18,11-28; Neh 11,31-35). Podle Sd 19-21 vedl B. v předkrálovské době válku proti zbytku Izraele, tyto texty ale vznikly mnohem později a není jasné, zda vůbec odrážejí nějaké hist. události. Z kmene B. pocházel první izr. král Saul (1S 9,1-2.21; 2S 21,14). Podle 1Kr 12,21 zůstal B. po smrti Šalomounově součástí Judského království pod Rechabeámovou vládou. Během paralelní existence Izraelského a Judského království se hranice mezi nimi zřejmě posouvala (1Kr 15,17-22; 16,34; 2Kr 14,8-14). Po pádu Samaří r. 722 je nejsevernější část B. součástí asyr. provincie Samerina, zbytek patří k Judsku. Ve druhé polovině 7. stol. umožnilo stažení Asýrie z Palestiny jistou územní expanzi Judska, na s. směrem zřejmě až po Jericho a Bét-el (sr. 23,15-18), takže za krále Jóšijáše (640-609 př. n. l.) byl celý B. součástí Judského království. Z této doby může pocházet líčení dobytí země v Joz 2-9, které se téměř výlučně odehrává na benjamínském území. Po roce 587 se centrální oblast benjamínského teritoria stala střediskem nově organizované babylónské provincie s administrativním centrem v Mispě (sr. 2Kr 25,22-25; Jr 40-41), od konce 6. stol. př. n. l. však území B. upadá, snad mj. v souvislosti s přenesením provinčního centra do Jeruzaléma. V perské době byl B. pravděpodobně součástí provincie Jehud a s Judskem sdílel osudy i po většinu helenistické a římské doby. V nz době je pro apoštola Pavla ve sporu se zastánci obřízky právě jeho původ z kmene B. jedním z dokladů Pavlovy bezvadné židovské identity podle tělesných (viz tělo) kritérií (Fp 3,5; Ř 11,1). Syn Bilhánův, pravnuk patriarchy B., zmíněný v rodokmenu Benjamínovců 1Chr 7,10.

3. Syn (potomek) Charimův (Ezd 10,32). Jeden z mužů, o kterých komise vedená Ezdrášem (Ezd 10,16) zjistila, že se oženili s cizinkami. B. je jmenován mezi muži z Izraele (v. 25), tj. laiky.

4. Jeden z účastníků oprav Jeruzalémských hradeb (Neh 3,23) za velekněze Eljašíba (3,1).

5. Účastník slavnosti posvěcení Jeruzalémských hradeb (Neh 12,34), může být totožný s B., který hradby opravoval v Neh 3,23. Snad jeden z judských velmožů zmiňovaných v Neh 12,31-32.