Joz 2,1: Jozue, syn Núnův, vyslal potají ze Šitímu dva muže jako zvědy. Řekl: "Jděte, prohlédněte tu zemi i Jericho." Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali.
Joz 2,2: Králi Jericha bylo ohlášeno: "V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi."
Joz 2,3: Jerišský král dal Rachabě rozkaz: "Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi."
Joz 2,4: Ale ta žena muže odvedla, ukryla a řekla: "Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou.
Joz 2,5: Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete."
Joz 2,6: Ona však je vyvedla na střechu a skryla je v pazdeří, které měla na střeše složené;
Joz 2,7: a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.
Joz 2,8: Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu.
Joz 2,9: Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.
Joz 2,10: Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté.
Joz 2,11: Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi.
Joz 2,12: Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení,
Joz 2,13: že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí."
Joz 2,14: Muži jí odpověděli: "Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost."
Joz 2,15: Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách.
Joz 2,16: A řekla jim: "Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou."
Joz 2,17: Muži ji upozornili: "Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala,
Joz 2,18: jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům.
Joz 2,19: Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku.
Joz 2,20: Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala."
Joz 2,21: Odvětila: "Staň se podle vašich slov." Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.
Joz 2,22: Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli.
Joz 2,23: Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Núnovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo.
Joz 2,24: Řekli Jozuovi: "Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku."
Joz 3,1: Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi Izraelci ze Šitímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli.
Joz 3,2: Když uplynuly tři dny, prošli správcové táborem
Joz 3,3: a přikázali lidu: "Jakmile spatříte schránu smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní.
Joz 3,4: Mezi vámi a ní bude ovšem odstup zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli."
Joz 3,5: Jozue pak vyzval lid: "Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci."
Joz 3,6: Potom Jozue řekl kněžím: "Zvedněte schránu smlouvy a ubírejte se před lidem." I zvedli schránu smlouvy a šli před lidem.
Joz 3,7: Hospodin řekl Jozuovi: "Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem.
Joz 3,8: Kněžím nesoucím schránu smlouvy přikážeš toto: Až vstoupíte na pokraj jordánských vod, zůstanete v Jordánu stát."
Joz 3,9: Jozue vyzval Izraelce: "Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha."
Joz 3,10: A Jozue pokračoval: "Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce.
Joz 3,11: Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.
Joz 3,12: Nyní si vyberte z izraelských kmenů dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene.
Joz 3,13: Jakmile nohy kněží nesoucích schránu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, jordánské vody se rozestoupí; vody řítící se shora zůstanou stát jako jednolitá hráz."
Joz 3,14: Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a kněží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem.
Joz 3,15: Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy kněží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod - Jordán je vždycky v čas žně rozvodněn daleko z břehů -,
Joz 3,16: tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Saretanu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu.
Joz 3,17: Kněží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordán.
Joz 4,1: Když celý ten pronárod do jednoho přešel Jordán, řekl Hospodin Jozuovi:
Joz 4,2: "Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene,
Joz 4,3: a přikažte jim: Vyneste zprostřed Jordánu, odtud, kde nepohnutě stály nohy kněží, dvanáct kamenů, vezměte je s sebou a složte je na místě, kde této noci přenocujete."
Joz 4,4: Jozue tedy povolal dvanáct mužů, které z Izraelců určil, po jednom z každého kmene,
Joz 4,5: a řekl jim: "Jděte před schránu Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu. Každý si vyzvedne na rameno jeden kámen, podle počtu kmenů Izraelců.
Joz 4,6: To bude mezi vámi na znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: »Čím jsou pro vás tyto kameny?«,
Joz 4,7: odpovíte jim: »Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy; když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily.« Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky."
Joz 4,8: Izraelci učinili, jak Jozue přikázal. Vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle počtu kmenů Izraelců, jak Jozuovi uložil Hospodin, a přešli s nimi na místo, kde se chystali přenocovat; tam je složili.
Joz 4,9: Též na místě uprostřed Jordánu, kde stály nohy kněží nesoucích schránu smlouvy, postavil Jozue dvanáct kamenů a ty tam jsou až dodnes.
Joz 4,10: Kněží nesoucí schránu stáli uprostřed Jordánu, dokud nebylo vykonáno úplně všechno, co podle Hospodinova příkazu uložil Jozue lidu, jak Jozuovi přikázal Mojžíš. Lid pak rychle přešel.
Joz 4,11: Když přešel všechen lid do jednoho, přešla také Hospodinova schrána i kněží, kteří byli před lidem.
Joz 4,12: V čele Izraelců přešli vojensky seřazeni též Rúbenovci, Gádovci a polovina kmene Manasesova, jak jim uložil Mojžíš.
Joz 4,13: Kolem čtyřiceti tisíc vojáků táhlo ve zbroji před Hospodinem do boje na Jerišské pustiny.
Joz 4,14: Onoho dne vyvýšil Hospodin Jozua před očima celého Izraele, takže měli před ním bázeň po celý jeho život, jako měli bázeň před Mojžíšem.
Joz 4,15: Hospodin řekl Jozuovi:
Joz 4,16: "Přikaž kněžím nesoucím schránu svědectví, ať vystoupí z Jordánu."
Joz 4,17: Jozue tedy kněžím přikázal: "Vystupte z Jordánu."
Joz 4,18: Sotva však kněží nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy zprostřed Jordánu vystoupili, hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu na své místo a rozlévaly se jako předtím daleko z břehů.
Joz 4,19: Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z Jordánu. Utábořili se v Gilgálu, při východním okraji Jericha.
Joz 4,20: Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, postavil Jozue v Gilgálu.
Joz 4,21: Řekl Izraelcům: "Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat svých otců: »Co je to za kameny?«,
Joz 4,22: seznamte své syny s tímto: Izrael přešel tento Jordán po suchu.
Joz 4,23: Hospodin, váš Bůh, vysušil před vámi vody Jordánu, dokud jste nepřešli, jako to učinil Hospodin, váš Bůh, s Rákosovým mořem, které před vámi vysušil, dokud jste nepřešli,
Joz 4,24: aby poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny."
Joz 5,1: Když uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západ od Jordánu, a všichni kenaanští králové při moři, že Hospodin vysušil před Izraelci vody Jordánu, dokud nepřešli, ztratili odvahu a pozbyli před Izraelci ducha.
Joz 5,2: V tom čase vyzval Hospodin Jozua: "Zhotov si kamenné nože a znovu zaveď, podruhé, pro Izraelce obřízku."
Joz 5,3: Jozue si tedy zhotovil kamenné nože a obřezal Izraelce u Pahorku předkožek.
Joz 5,4: Důvod, proč je Jozue obřezal, byl tento: Všechen lid mužského pohlaví, který vyšel z Egypta, všichni bojovníci, pomřeli na poušti cestou po vyjití z Egypta.
Joz 5,5: Všechen lid, který vyšel, byl obřezán; neobřezávali však nikoho z lidu, kdo se narodil na poušti cestou po vyjití z Egypta.
Joz 5,6: Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod bojovníků, kteří vyšli z Egypta, protože neposlouchali Hospodina. O nich se Hospodin zapřisáhl, že jim nedovolí spatřit zemi, o které přisáhl jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.
Joz 5,7: Místo nich povolal jejich syny a ty Jozue obřezal, neboť byli neobřezaní; cestou je totiž neobřezávali.
Joz 5,8: Když byl celý ten pronárod do jednoho obřezán, zůstali na svém místě v táboře, dokud se nezhojili.
Joz 5,9: Hospodin Jozuovi řekl: "Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu." Proto pojmenoval to místo Gilgál (to je Odvalení); jmenuje se tak až dodnes.
Joz 5,10: Izraelci tábořili v Gilgálu. Čtrnáctého dne toho měsíce navečer slavili na Jerišských pustinách hod beránka.
Joz 5,11: Druhého dne po hodu beránka začali jíst nekvašené chleby a pražené zrní z výtěžku země, právě toho dne.
Joz 5,12: Toho druhého dne, kdy začali jíst z výtěžku země, přestala také mana; teď už Izraelci manu neměli, ale toho roku jedli z úrody kenaanské země.
Joz 5,13: Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: "Patříš k nám nebo k našim protivníkům?"
Joz 5,14: Odvětil: "Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel." I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: "Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?"
Joz 5,15: Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: "Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté." A Jozue tak učinil.
Joz 6,1: Jericho se před Izraelci důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel.
Joz 6,2: Ale Hospodin řekl Jozuovi: "Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.
Joz 6,3: Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní.
Joz 6,4: Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice.
Joz 6,5: Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude."
Joz 6,6: Jozue, syn Núnův, tedy povolal kněze a nařídil jim: "Přineste schránu smlouvy a sedm kněží ať nese před Hospodinovou schránou sedm polnic z beraních rohů."
Joz 6,7: Lidu řekl: "Pojďte a obcházejte město a ozbrojenci ať se ubírají před Hospodinovou schránou."
Joz 6,8: Stalo se, jak Jozue lidu nařídil: Sedm kněží nesoucích sedm polnic z beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a schrána Hospodinovy smlouvy šla za nimi.
Joz 6,9: Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za schránou, šli a troubili na polnice.
Joz 6,10: Jozue lidu dále přikázal: "Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Pak strhnete pokřik."
Joz 6,11: Na jeho pokyn obešla Hospodinova schrána město jednou kolem. Pak šli do tábora a v táboře přenocovali.
Joz 6,12: Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu schránu.
Joz 6,13: Sedm kněží neslo před Hospodinovou schránou sedm polnic z beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou schránou; šli a troubili na polnice.
Joz 6,14: I druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.
Joz 6,15: Ale sedmého dne za časného jitra, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát.
Joz 6,16: Když obcházeli po sedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: "Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal.
Joz 6,17: Město se vším všudy je klaté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali.
Joz 6,18: Jenom se mějte na pozoru před tím, co je klaté, abyste nebyli vyhubeni jako klatí, kdybyste vzali něco klatého. Přivolali byste na izraelský tábor klatbu a uvrhli jej do zkázy.
Joz 6,19: Všechno stříbro a zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu, dá se to na Hospodinův poklad."
Joz 6,20: Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město.
Joz 6,21: Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly.
Joz 6,22: Ale oběma mužům, kteří jako zvědové prošli zemí, Jozue řekl: "Vstupte do domu té ženy nevěstky a vyveďte tu ženu odtud spolu se vším, co jí náleží, jak jste jí přísahali."
Joz 6,23: Ti mládenci, zvědové, tedy vešli dovnitř a vyvedli Rachabu i jejího otce a matku i bratry se vším, co jí náleželo; vyvedli všechno její příbuzenstvo a poskytli jim místo za izraelským táborem.
Joz 6,24: Město se vším všudy vypálili. Jen stříbro a zlato i bronzové a železné předměty dali na poklad Hospodinova domu.
Joz 6,25: Ale nevěstku Rachabu, dům jejího otce a všechno, co jí náleželo, nechal Jozue naživu. Tak zůstala uprostřed Izraele až dodnes, poněvadž skryla posly, které poslal Jozue na výzvědy do Jericha.
Joz 6,26: V onen čas se Jozue zapřisáhl: "Proklet buď před Hospodinem muž, který znovu vybuduje toto město Jericho. Na svém prvorozeném položí jeho základy, na svém nejmladším postaví jeho brány."
Joz 6,27: Hospodin byl s Jozuem a pověst o něm se roznesla po celé zemi.
Joz 7,1: Izraelci se při provádění klatby dopustili zpronevěry. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova z pokolení Judova, vzal něco z věcí propadlých klatbě. Proto vzplanul Hospodin proti Izraelcům hněvem.
Joz 7,2: Jozue vyslal muže z Jericha do Aje, který byl u Bét-ávenu, na východ od Bét-elu, a řekl jim: "Jděte do té země na výzvědy!" Muži tedy šli na výzvědy do Aje.
Joz 7,3: Když se vrátili k Jozuovi, hlásili mu: "Není třeba, aby táhl všechen lid. Ať vytáhnou jen dva nebo tři tisíce mužů a přepadnou Aj. Nezatěžuj tím všechen lid, vždyť jich je málo."
Joz 7,4: I vydalo se tam z lidu na tři tisíce mužů, ale museli před ajskými muži utéci.
Joz 7,5: Ajští mužové z nich pobili asi třicet šest mužů. Pronásledovali je před branou až k lomům a na stráni je pobíjeli. Lid ztratil odvahu, rozplynula se jako voda.
Joz 7,6: Tu roztrhl Jozue své roucho, padl před Hospodinovou schránou tváří k zemi, ležel tak až do večera spolu s izraelskými staršími a házeli si prach na hlavu.
Joz 7,7: Jozue lkal: "Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Chceš nás vydat do rukou Emorejců, aby nás zahubili? Kéž bychom byli raději zůstali na druhé straně Jordánu!
Joz 7,8: Dovol prosím, Panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli?
Joz 7,9: Až to uslyší Kenaanci a ostatní obyvatelé země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno?"
Joz 7,10: Hospodin řekl Jozuovi: "Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář?
Joz 7,11: Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věcí propadlých klatbě, kradli, zatajili to a uložili mezi své věci.
Joz 7,12: Proto nemohou Izraelci před svými nepřáteli obstát a obracejí se před svými nepřáteli na útěk, protože sami propadli klatbě. Nebudu už s vámi, jestliže ze svého středu nevymýtíte to, co propadlo klatbě.
Joz 7,13: Vzhůru, posvěť lid a vyzvi jej: »Posvěťte se na zítřek! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Uprostřed tebe je něco, co propadlo klatbě, Izraeli! Nemůžeš obstát před svými nepřáteli, dokud to, co propadlo klatbě, neodstraníte ze svého středu.
Joz 7,14: Ráno budete přistupovat po kmenech. Kmen, který Hospodin označí, bude přistupovat po čeledích. Čeleď, kterou Hospodin označí, bude přistupovat po domech. Dům, který Hospodin označí, bude přistupovat po mužích.
Joz 7,15: Ten, kdo bude označen, že si přisvojil věc propadlou klatbě, bude spálen se vším, co mu patří, protože přestoupil Hospodinovu smlouvu a dopustil se v Izraeli hanebnosti.«"
Joz 7,16: Za časného jitra rozkázal Jozue Izraeli přistupovat po kmenech. Losem byl označen kmen Judův.
Joz 7,17: Rozkázal, aby přistupovala judská čeleď. Označena byla čeleď Zerachejců. Rozkázal, aby přistupovala zerašská čeleď po mužích. Označen byl Zabdí.
Joz 7,18: Pak rozkázal, aby přistupoval jeho dům po mužích. Označen byl Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova z pokolení Judova.
Joz 7,19: Tu vyzval Jozue Akána: "Synu, přiznej slávu Hospodinu, Bohu Izraele, a vzdej mu chválu. Doznej se mi, co jsi učinil; nic přede mnou nezapírej!"
Joz 7,20: Akán odpověděl Jozuovi: "Ano, zhřešil jsem proti Hospodinu, Bohu Izraele; učinil jsem toto:
Joz 7,21: Viděl jsem mezi kořistí jeden pěkný šineárský plášť, dvě stě šekelů stříbra a jeden zlatý jazyk o váze padesáti šekelů. Vzplanul jsem žádostí a vzal jsem si to. Je to ukryto v zemi uvnitř mého stanu a stříbro je vespod."
Joz 7,22: Jozue poslal posly, ti běželi do stanu, a hle, bylo to ukryto v jeho stanu a stříbro bylo vespod.
Joz 7,23: Vzali ty věci ze stanu, přinesli k Jozuovi a všem Izraelcům a položili je před Hospodina.
Joz 7,24: Za účasti všeho Izraele vzal Jozue Akána, syna Zerachova, i stříbro, plášť a zlatý jazyk, i jeho syny a dcery, býky a osly, jeho brav i stan a všechno, co mu patřilo, a ubírali se s tím vzhůru do doliny Akóru.
Joz 7,25: Jozue řekl: "Zkázu, kterou jsi uvalil na nás, nechť uvalí Hospodin v tento den na tebe." Všechen Izrael jej kamenoval; spálili je a zaházeli je kamením.
Joz 7,26: Navršili nad ním velkou hromadu kamení; je tam až dodnes. A Hospodin upustil od svého planoucího hněvu. Proto se to místo jmenuje Emek Akór (to je Dolina zkázy) až dodnes.
Joz 8,1: Potom řekl Hospodin Jozuovi: "Neboj se a neděs. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a vytáhni proti Aji. Hleď, vydal jsem ti do rukou ajského krále i jeho lid, jeho město i jeho zemi.
Joz 8,2: Naložíš s Ajem a jeho králem, jako jsi naložil s Jerichem a jeho králem. Avšak kořist a dobytek si necháte jako lup. Postav proti němu za městem zálohy."
Joz 8,3: Jozue a všechen bojeschopný lid vytáhli proti Aji. Jozue vybral třicet tisíc mužů, udatných bohatýrů, a v noci je rozmístil.
Joz 8,4: Přikázal jim: "Hleďte, za městem se položte do zálohy proti městu. Příliš se od města nevzdalujte, buďte všichni připraveni.
Joz 8,5: Já a všechen lid, který bude se mnou, se k městu přiblížíme. Jakmile oni vytrhnou proti nám jako předtím, dáme se před nimi na útěk.
Joz 8,6: Ať za námi vytrhnou; odlákáme je od města, neboť si řeknou: »Utíkají před námi jako předtím.« Proto se dáme před nimi na útěk.
Joz 8,7: Pak vyrazíte ze zálohy a město obsadíte; Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou.
Joz 8,8: Až se města zmocníte, zapálíte je. Tak učiníte podle slova Hospodinova. Hleďte, to jsem vám přikázal."
Joz 8,9: Jozue je tedy rozmístil a oni se stáhli do zálohy a usadili se mezi Bét-elem a Ajem, západně od Aje. Jozue pak strávil tuto noc uprostřed lidu.
Joz 8,10: Za časného jitra vykonal Jozue přehlídku lidu. Pak táhl s izraelskými staršími před lidem na Aj.
Joz 8,11: S ním vytáhl všechen bojeschopný lid. Postupovali a došli až naproti městu. Utábořili se na sever od Aje. Mezi nimi a Ajem bylo údolí.
Joz 8,12: Jozue vybral asi pět tisíc mužů a postavil je do zálohy mezi Bét-elem a Ajem, západně od města.
Joz 8,13: Lid, celý tábor, zaujal postavení severně od města a zadní voj západně od města. Jozue odešel té noci doprostřed doliny.
Joz 8,14: Když to zpozoroval ajský král, on i všechen jeho lid, mužové města, za časného jitra rychle vytrhli do boje proti Izraeli v určený čas na okraj pustiny. Nevěděl však, že jsou proti němu za městem zálohy.
Joz 8,15: Když se Jozue a všechen Izrael měli s nimi střetnout, dali se na útěk směrem k poušti.
Joz 8,16: Tu byl křikem přivolán všechen lid, který byl v městě, aby je pronásledoval. Pronásledovali Jozua a dali se od města odlákat.
Joz 8,17: V Aji, totiž v Bét-elu, nezůstal nikdo, kdo by nevytrhl za Izraelem. Nechali město otevřené a pronásledovali Izraele.
Joz 8,18: I řekl Hospodin Jozuovi: "Pozvedni oštěp, který držíš v ruce, směrem k Aji, neboť jsem ti jej vydal do rukou." Jozue pozvedl oštěp, který držel v ruce, směrem k městu.
Joz 8,19: Jakmile pozvedl ruku, zálohy se ihned vyřítily ze svého postavení, přihnaly se, vpadly do města, dobyly je a ihned město zapálily.
Joz 8,20: Ajští muži se ohlédli a spatřili, jak z města vystupuje k nebi kouř. Nemohli však utéci sem ani tam, neboť i lid, který utíkal do pouště, se obrátil proti pronásledovatelům.
Joz 8,21: Když totiž Jozue a všechen Izrael viděli, že záloha dobyla město a že z města vystupuje kouř, obrátili se a pobíjeli ajské muže.
Joz 8,22: A ti z města jim vytrhli vstříc, takže Ajští byli Izraelem sevřeni z jedné i z druhé strany. Izraelci je pobíjeli, nenechali nikoho vyváznout a uniknout.
Joz 8,23: Ale ajského krále chytili živého a přivedli ho k Jozuovi.
Joz 8,24: Izrael pobil všechny obyvatele Aje na poli, v poušti, kam je pronásledovali. Všichni do jednoho padli ostřím meče. Pak se celý Izrael vrátil do Aje a vybil jej ostřím meče.
Joz 8,25: Všech mužů i žen, kteří toho dne padli, bylo dvanáct tisíc; padli všichni ajští muži.
Joz 8,26: Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhubeni jako klatí.
Joz 8,27: Jen dobytek a kořist z města si Izrael nechal jako lup podle slova Hospodinova, které přikázal Jozuovi.
Joz 8,28: Jozue vypálil Aj a učinil jej navěky pahorkem sutin, místem zpustošeným, jak je tomu až dodnes.
Joz 8,29: Ajského krále dal pověsit na kůl, kde byl až do večera. Když slunce zapadalo, rozkázal Jozue, aby sňali jeho mrtvé tělo z kůlu. Pohodili je u vchodu do městské brány a navršili nad ním velikou hromadu kamení, která tam je až dodnes.
Joz 8,30: Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu,
Joz 8,31: jak Izraelcům přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, tak jak je napsáno v Knize Mojžíšova zákona: oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné a obětovali oběti pokojné.
Joz 8,32: Tam napsal v přítomnosti Izraelců na kamenech opis Mojžíšova zákona.
Joz 8,33: Všechen Izrael se svými staršími, správci a soudci stál po obou stranách schrány proti lévijským kněžím, kteří nosili schránu Hospodinovy smlouvy, i hosté a domorodci, polovina směrem k hoře Gerizímu a druhá polovina směrem k hoře Ébalu, jak kdysi přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, aby dávali požehnání izraelskému lidu.
Joz 8,34: Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona.
Joz 8,35: Nebylo jediného slova přikázaného Mojžíšem, které by Jozue nepřečetl před celým shromážděním Izraele, včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté.
Joz 9,1: Když se o tom doslechli všichni králové, kteří byli z této strany Jordánu, v pohoří i v Přímořské nížině a na celém pobřeží Velkého moře směrem k Libanónu, totiž král chetejský, emorejský, kenaanský, perizejský, chivejský a jebúsejský,
Joz 9,2: shromáždili se, aby jednomyslně bojovali proti Jozuovi a Izraeli.
Joz 9,3: I obyvatelé Gibeónu se doslechli, jak Jozue naložil s Jerichem a Ajem.
Joz 9,4: Vymyslili si tedy také lest, že půjdou a budou se vydávat za poselstvo. Vložili na osly vetché pytle a zpuchřelé, popraskané a svazované vinné měchy,
Joz 9,5: na nohou měli vetché spravované střevíce a na sobě odřené pláště. I všechen chléb, jímž se zásobili, byl vyschlý a rozdrobený.
Joz 9,6: Tak přišli k Jozuovi do tábora v Gilgálu a řekli jemu i mužům izraelským: "Přišli jsme z daleké země. Uzavřete s námi smlouvu!"
Joz 9,7: Ale izraelští muži Chivejcům odpověděli: "Možná, že sídlíte mezi námi; jakpak bychom mohli s vámi uzavřít smlouvu!"
Joz 9,8: Řekli nato Jozuovi: "Jsme tvoji otroci." Jozue se jich otázal: "Kdo jste a odkud přicházíte?"
Joz 9,9: Odpověděli mu: "Z velmi daleké země přišli tvoji otroci za jménem Hospodina, tvého Boha. Slyšeli jsme o něm zprávy, co všechno učinil v Egyptě
Joz 9,10: a jak naložil s dvěma emorejskými králi v Zajordání, s chešbónským králem Síchonem a s bášanským králem Ógem z Aštarótu.
Joz 9,11: Naši stařešinové a všichni obyvatelé naší země nás vyzvali: »Vezměte si s sebou zásoby na cestu, jděte jim vstříc a řekněte jim: Jsme vaši otroci. Uzavřete s námi smlouvu.«
Joz 9,12: Toto je náš chléb. Byl ještě horký, když jsme se jím zásobili při odchodu z našich domů, než jsme se vydali k vám. A teď se podívejte: je vyschlý a rozdrobený.
Joz 9,13: A tyto vinné měchy byly nové, když jsme je plnili. Podívejte se, jak popraskaly. A toto jsou naše pláště a střevíce; zvetšely, protože cesta byla velmi dlouhá."
Joz 9,14: Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se ptali na Hospodinův výrok.
Joz 9,15: Jozue sjednal mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Předáci izraelské pospolitosti jim to potvrdili přísahou.
Joz 9,16: Když uplynuly tři dny po tom, co s nimi uzavřeli smlouvu, doslechli se, že jsou z jejich blízkosti a že sídlí mezi nimi.
Joz 9,17: Izraelci totiž táhli dál a třetího dne přišli do jejich měst. Byla to města Gibeón, Kefíra, Beerót a Kirjat-jearím.
Joz 9,18: Ale Izraelci je nepobili, poněvadž se jim předáci izraelské pospolitosti zavázali přísahou při Hospodinu, Bohu Izraele. Proto celá pospolitost proti předákům reptala
Joz 9,19: a všichni předáci vysvětlovali celé pospolitosti: "My jsme jim přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele, takže se jich nyní nemůžeme dotknout.
Joz 9,20: Musíme je nechat naživu, aby na nás nedolehlo Hospodinovo rozlícení pro přísahu, kterou jsme se jim zavázali."
Joz 9,21: O nich pak předáci řekli: "Ať zůstanou naživu, ale budou pro celou pospolitost sekat dříví a čerpat vodu." Tak o nich mluvili předáci.
Joz 9,22: Potom si je zavolal Jozue a promluvil k nim: "Proč jste nás obelstili? Tvrdili jste: »Jsme od vás velmi daleko,« a zatím sídlíte mezi námi!
Joz 9,23: Buďte za to prokleti. Nepřestanete být otroky. Budete sekat dříví a čerpat vodu pro dům mého Boha."
Joz 9,24: Odpověděli Jozuovi: "Tvým otrokům bylo oznámeno, co Hospodin, tvůj Bůh, přikázal svému služebníku Mojžíšovi, že vám dá celou zemi a že před vámi vyhladí všechny její obyvatele. Velmi jsme se báli, že nás připravíte o život. Proto jsme to udělali.
Joz 9,25: Teď jsme v tvých rukou. Nalož s námi, jak uznáš za dobré a správné."
Joz 9,26: I naložil s nimi tak, že je vyprostil z rukou Izraelců, takže je nezabili.
Joz 9,27: Ale onoho dne jim Jozue uložil, aby sekali dříví a čerpali vodu pro pospolitost a pro Hospodinův oltář, a to až dodnes, na místě, které vyvolí.