Aštarta, Aštoret
heslo: Aštarta, Aštoret
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: Aštarót
následující odkazové heslo: Ašterátský
následující heslo: Ašúr
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
ženské božstvo.
1. Její kult byl rozšířen v celém starověkém Předním východě. Její univerzalita způsobila, že se stala sběrným typem
, takže se s ní identifikovala různá lokální božstva, zejm. vegetačního typu, a pojem Ištary
či Aštarty
označoval souhrnně veškeré bohyně. Základní charakter je odvozen od mezopotámské Inanny – Ištar: bohyně války a milostné vášně s hlavní rolí ve vegetačních mýtech (již v sum. mýtu Sestup Inanny do podsvětí). Z Ebly (2. pol. 3. tis. př. n. l.) je doložen její mužský protějšek Aštar. Její kult prodělal v 1. tis. v syropalestinské oblasti specifický vývoj, takže nelze biblickou Aštartu přímo ztotožňovat s babyl. Ištar, některé společné rysy však trvají.
V ugaritských eposech je jako attart méně významnou manželkou Baalovou – společně jsou jmenováni na řadě míst. Postupně (v 1. tis.) zatlačuje Baalovu hlavní partnerku Anat, což dokládají texty egyptské, fénické i narážky v SZ. Do Egypta byl její a Baalův kult přinesen Semity, tam je pojata do eg. panteonu jako prominentní bohyně války. Její kult trval až do řecké doby, kdy byla (v řec. podobě astarté) ztotožněna s Afrodítou – Venuší. Podobně jako Baal měla řadu epitet (přízvisek), zejm. podle místa uctívání (sr. Panna Maria Lurdská, Čenstochovská, Skokovská, Suchodolská...
). Její fénický kult dokládají nápisy z celého Středomoří. V Byblu byla uctívána nikoliv pod vlastním jménem, ale pod titulem Baalat (Paní), což je obecný trend (sr. Baal, Marduk).
2. V SZ je mnohokrát jmenována v souvislosti odpadnutí Izraele k pohanským kultům. Většinou v množném čísle hebr. `aštárót – neoznačuje konkrétní bohyni, ale zastupuje veškeré pohanství (typický obrat sloužili baalům a aštoretám
: Sd 2,13; 10,6; 1S 7,3-4; 12,10). V této roli vystupuje A. záměnně s Ašérou.
Její identita vystupuje v několika textech, kde je jmenována v jednotném čísle: 1Kr 11,5.33; 2Kr 23,13 (jako božstvo Sidóňanů, což odpovídá realitě). V 1S 31,10 je ukořistěná Saulova zbroj vystavena v chrámu A. (válečné bohyně!) v Bét-šeánu. Velmi pravděpodobně je totožná s královnou nebe
, hebr. melechet ha-šámajim (Jr 7,18; 44,17-18), které ženy obětují koláče resp. kadidlo a úlitby. Tak je nazývána i v mnoha eg. textech a odpovídá to astrálnímu charakteru mezop. Ištar, která byla manifestována planetou Venuší. Její předizraelský kult naznačují místní hebr. jména v Zajordání: `aštárót (Joz 13,31) a `ašterót-qarnajim (Gn 14,5) – dosl. rohaté Aštarty, což odpovídá jejímu zobrazování s rohy (pod. jako Anat, eg. Hathor a mezop. bohové).
Tvar Aštoret je karikující zkomolenina vzniklá vokalizací podle hebr. bóšet – hanba; viz teoforní jména.