Sínaj
heslo: Sínaj
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: Sín
následující heslo: Sínajský kodex
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. sínaj, řec. sina, kral. Sinaj, místní název nejasného významu i místa; souvisí snad se jménem mezopotámského měsíčního božstva Sín, současně však konotuje hebr. slovo sené, keř
(viz níže). Podle vyprávění Ex – Nu i dalších knih Bible se tak jmenuje místo, na kterém se Hospodin setkával s Mojžíšem, aby s Izraelem uzavřel smlouvu a daroval mu Tóru, své učení (zastoupené ve vyprávění Desaterem, Ex 20,2-17, Knihou smlouvy, Ex 21-23, a kultickými ustanoveními, Ex 25-31). Název Sínaj se vyskytuje ve spojení poušť S.
a hora S.
, podle Ex 19 spolu obě místa sousedí (Ex 19,2). Vrchol hory S. je v tomto líčení průsečíkem Hospodinova sestupu a Mojžíšova výstupu. Setkání je vyhrazeno Mojžíšovi, který zde prostředkuje obousměrnou komunikaci mezi Bohem a lidmi (Ex 19,8). Vypravěč opakovaně zdůrazňuje, že tuto komunikaci doprovází (a zahaluje) hřmění, oblaka, hluk, dým a oheň (Ex 19,16-19; Ex 24,15-18) – průvodní znaky epifanie.
Podle knihy Dt, koncipované jako Mojžíšova řeč k Izraelcům na prahu zaslíbené země, obdržel Izrael Tóru na Chorébu. Choréb je ovšem v Ex 3,1-4,17 místem, kde se Mojžíšovi zjevuje Hospodin z planoucího keře (hebr. sené) před tím, než vyvede Izrael. Tato terminologická různost prozrazuje, že je příběh kompozicí původně nezávislých tradic, které byly druhotně spojeny v epos o vyvedení Izraele z Egypta, daru Tóry a o putování lidu po poušti. Osnova této kompozice vykazuje pozoruhodné shody s smlouvami, kterými si v druhé polovině 2.tis. př. n. l. chetitští panovníci poutali své syrské vazaly. Tyto smlouvy vždy obsahovaly historický prolog o tom, co vedlo k uzavření smlouvy. Smyslem prologu není především věrná historická zpráva, ale motivace k plnění smluvních ujednání. Sinaj se tak stává symbolem Hospodinova lenního panství. Izraeli je připomínkou loajality, kterou Hospodinu dluží.
Sama hora Sínaj je zřejmě v nejstarších předliterárních vrstvách spojena s Hospodinem hrozivě sestupujícím v ohni a kouři (Ex 19,18; Sd 5,5); pomocí vyprávění o hořícím keři a odkazem k Chorébu pak mohla být spojena s motivem daru Tóry a uzavření smlouvy, který se později v židovství stane dominantním. Takřka všudypřítomná polemika kněžské a prorocké teologie ve SZ bývá někdy symbolicky vyjádřena jako rozhovor dvou hor – Sijónu (kněžská t.) a Sinaje (prorocká/deuteronomistická t.). Některé texty naznačují, že Sinaj předává štafetu Siónu (např. v Ž 68 povstává Bůh ze Sinaje
... aby vedl průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně
... aby mocně panoval ze svého chrámu nad Jeruzalémem
). Naopak, zejména ve vystoupeních proroků zní jménem Sinaje
kritika sebejistoty Sijónu
(Jr 7,3nn Toto praví Hospodin... Nespoléhejte na klamná slova: Je to chrám Hospodinův...
).
Pokud jde o lokalizaci Sinaje, tradiční identifikace s Džebel Musa na Sinajském poloostrově pochází z prvních staletí křesťanského letopočtu. Badatelé, kteří považují slova o ohni a kouři za ohlas vulkanické aktivity hory, ji hledají na Arabském poloostrově. Jiní v Negevu či Zajordání. Skutečnost, že je v Bibli hora lokalizována nejednoznačně, ba že je nazvána dvěma odlišnými jmény, však také může znamenat, že v ní máme co do činění se skutečnou biblickou Utopií.