Kniha smlouvy

heslo: Kniha smlouvy

autor: Rückl Jan    
       
předcházející heslo: Kniha Přímého        
následující heslo: kniha života

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků sbírka zákonů Ex 20,22-23,19, označovaná takto podle Ex 24,7. Ve své konečné podobě je K. s. rámována kultickými předpisy Ex 20,22-26 (zákaz modlářství, předpisy o oltáři) a Ex 23,13-19 (kalendář výročních slavností). Materiál uvnitř tohoto rámce se zhruba rozpadá na dvě části – Ex 21,2-22,16 a Ex 22,17-23,13. První polovina obsahuje zákony spadající především do kazuistického práva: zákony týkající se otroků (Ex 21,2-11, ve v. 2 rytmus 6/7 služby a propuštění), hrdelní zločiny (Ex 21,12-17, participiální formulace), tresty za různá ublížení na těle, krádeže a zpronevěry (Ex 21,18-22,16; v Ex 21,23-25 zákon odplaty, kterým jsou trestána nenapravitelná ublížení na těle, za jiná zranění je pachatel povinen poskytnout majetkovou náhradu). Druhá část obsahuje zákony většinou nezvratného typu. Zahrnují delikty vyžadující trest smrti (Ex 22,17-19, participiální formulace), zákony ochraňující přistěhovalce (viz host) a chudé (Ex 22,20-26; 23,9-12, ve v. 10-12 opět rytmus 6/7 obdělávání a neobdělávání půdy), kultické dávky (Ex 22,28-29), požadavky na dodržování spravedlnosti v různých oblastech života (Ex 23,1-23,9) aj.

Mnohá ustanovení K. s. mají velmi blízké paralely v jiných zákonících starého Předního vých., sr. např. Ex 21,15.17 a Chammurapiho zákoník § 195 nebo Ex 21,18-19 a Chammurapiho zákoník § 206.

Ve své nejstarší podobě tvořila K. s. pravděpodobně samostatný zákoník, sestavený asi v. 8. – 7. stol. př. n. l. v Judsku. Současný literární kontext K. s. se evidentně odráží v jejím úvodu (Ex 20,22-23), který navazuje na Desatero, a pozdním redakčním zpracováním prošly asi i některé jiné pasáže uvnitř zákoníku. Nejistá je vzájemná časová posloupnost oddílů Ex 20,24-26 a Dt 12,13-14. Zpravidla se předpokládá, že zákon o oltáři Ex 20,24-26 nezná požadavek centralizace kultu v Dt 12,13-14, a je proto součástí předdeuteronomické podoby zákoníku. Je ale také možné, že Ex 20,24-26 vědomě polemizuje s Dt 12 ve snaze legitimovat pluralitu jahvistických svatyň poexilní doby.