Mrak, mračno

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: mrak, mračno

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: mouka        
následující heslo: mrakopravci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
terminologie: hebr. `ánán, šachaq (m. obecně), `áb (těžký, dešťový), `aráfél temná zahalující mrákota, násí' (mlha, vysoká oblačnost) řec. nefelé. V kral. mrákota může znamenat mrak, ale především tmu; mrak v meteorologickém smyslu je oblak.

V Bibli nejsou přesné popisy meteorologických jevů, které by umožnily tyto jevy přesně identifikovat. Zároveň jsou však – vzhledem k významu pro obživu – jevy jako déšť a mraky často a mnohostranně využívány symbolicky.

Obecně: v Palestině mraky přicházejí od západu od moře, v suchém letním období je bezmračno. Mlha se téměř nevyskytuje a zcela zataženo je vzácně. Podrobněji viz déšť.

Literární a symbolické funkce: M. hraje zásadní roli při Boží epifanii a komunikaci s jeho lidem. Znemožňuje Boha přímo vidět, čímž chrání jeho transcendenci, naopak lid chrání před konfrontací s Boží svatostí (srv. Iz 6,5; Ex 19,21, viz svatý). Analogickou roli hraje také oheň. Proto Bůh vede lid pouští v podobě sloupu oblakového resp. ohnivého, mluví z hořícího keře (Ex 3,1-5), při setkání s Mojžíšem na Sínaji je hora zahalená mraky a blesky (Ex 19,9.16; 20,21; 24,15-16; 34,5). V dalších významných textech funguje oblak jako přímý odkaz na sínajský příběh (např. proměnění na hoře – zahalení oblakem předchází komunikaci: Mt 17,5; Mk 9,7; L 9,34). V oblaku chrání Bůh Izraelce před Egypťany (Ex 14,19-20) a přichází řešit jejich reptání (Ex 16,10). Zahalen v m. sestupuje Bůh do stanu setkávání (Ex 33,9-10; 40,34-38; Nu 9,15-22; Lv 16,2) a do chrámu (1Kr 8,10; 2Pa 5,13-14, srv. Ez 10,3-4).

Oblak zahalující Boha se však může zdát takovou bariérou, že ani modlitba jím nepronikne (Pl 3,44). Dokonce si ho lze vyložit zcela opačně – tak, že Bůh nevidí člověka a jeho zlé činy (Jb 22,12-14; ve stejném smyslu jako rčení Pánbůh vysoko, Moskva daleko...).

I v mnoha dalších textech patří oblaky k Božímu zjevení, jednak jako kosmologické kulisy, jednak pro zahalující funkci. Výrazně např. v Ž 18,10-11; 97,2-4. Zejména to platí v eschatologických souvislostech. V prorockých vizích jsou oblaka dopravními prostředky: Iz 19,1; Ž 104,3; Na 1,3; spec. Ez 1,4 a Da 7,13 – odtud jsou odvozeny obrazy v novozákonních pasážích (Mk 13,26 a par.; Zj 1,7; 14,14).

Oblak zahaluje Ježíše při nanebevstoupení (Sk 1,9). Při parúsii živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu (1Te 4,17). Mezi nebem a zemí se cestuje skrytě – v oblaku (Zj 10,1; 11,12), což je ochranou proti povrchní lidské zvědavosti.

Mraky přinášející temnotu se uplatňují – vedle jiných přírodních pohrom – ve scénáři budoucích Božích soudů (Jr 13,16; Ez 34,12); den soudu bude dnem oblaku a mrákoty (Jl 2,2; Sf 1,15; Ez 30,3). Dobyvatel přichází jako mračna a vichřice (Jr 4,12-13).

Obrazné a poetické užití m. je daleko širší: Jako m. odežene Hospodin nevěru a hřích Izraele (Iz 44,22). Naopak cizáky Hospodin pokoří jako horko stínem oblaku (Iz 25,5). Přikrytí mračnem jako symbol přemožení Egypta (Ez 30,18) nebo Jeruzaléma (Pl 2,1). M. jsou symbolem rychlosti (Iz 60,1), výšky, kam sahá Boží milosrdenství (Ž 36,6; 57,11), nebo kam se vypíná svévolník (Jb 20,6; Iz 14,14). Svévolníci jsou jako mraky hnané bouří (2Pt 2,17) nebo jako mraky bez deště (Př 25,14; Ju 12).

Nestálost a pomíjivost je připodobněna k ranním oblakům páry (oparu). Ty se vytváří nad povrchem v teplotně inversních údolích nebo nad vodní hladinou a rozplývají se ihned po východu Slunce – Jk 4,14; Oz 6,4; 13,3; Jb 7,9. Někteří vykladači tak interpretují původní význam hebr. slova hevel – pomíjivost, přelud (známý zejm. z prologu knihy Kazatel: Kaz 1,2).

Často jsou mraky spolu s jinými světovými kulisami součástí poetického vyjádření Boží svrchovanosti, příp. omezenosti lidského poznání: Člověk nemůže spočítat mraky, chápat jejich rozprostření, etc. (Jb 36,26-29; 37,16; 38,37). Bůh vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne (Jb 26,8); Jeho cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama. (Na 1,3) atd.

V t. déšť, vítr, rosa.