Rosa
heslo: rosa
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: rolník
následující heslo: rouhat se
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. tal. Tvorba rosy je podmíněna dvěma faktory: dostatečnou vlhkostí vzduchu a nočním ochlazením povrchu země. Pro obé jsou v Palestině dobré podmínky, zejm. v suchém letním období. Vlhký vzduch přichází od Středozemního moře. Během suchého období, kdy oblačnost nebrání nočnímu ochlazení povrchu způsobenému vyzařováním tepla, klesne teplota povrchu ihned po západu Slunce a z ochlazeného vzduchu při povrchu se sráží voda. V suchém období neprší (podrobněji viz déšť) a vegetace je odkázána výhradně na rosu. Zmáčení noční rosou je natolik vydatné, že kompenzuje denní ztrátu vody vypařováním (k vydatnosti rosy srv. Sd 6,37-40). Proto je r. stejně významná jako déšť a často jmenována současně s ním. Bez deště nevyroste obilí, bez rosy nedozraje ovoce a vinná réva. I pro řadu pouštních živočichů je r. jediným zdrojem vody. Podobně jako déšť je r. nejvydatnější v Přímořské nížině, Jizreelském údolí a na západních svazích centrální vysočiny (průměrně 200 rosných nocí v roce) a ubývá jí od severu k jihu a od západu k východu. To může být pozadím obrazu v Ž 133,3 (přání chermónské rosy na sijónských horách).
Podobně jako déšť je i r. symbolem života a požehnání, např. v Izákově požehnání Jákobovi (Gn 27,28) nebo v požehnání kmenů Izraele (Dt 33,13.28). Na poušti je s rosou spojen dar many (Nu 11,9). Naopak její zadržení je Božím trestem (1Kr 17,1; Dt 32,2; Ag 1,10) či prokletím (2S 1,21).
V prorockém zaslíbení bude sám Hospodin Izraeli rosou (Oz 14,6). Pozůstatku lidu izraelského je přislíbena rosa jako požehnání přímo z nebe (Za 8,12), on sám bude takovým požehnáním mezi národy (Mi 5,6).
R. z lůna úsvitu
je vyjádřením slávy a velkoleposti (Ž 110,3). R. je dokonce obrazem vzkříšení jako protiklad prachu i tmy a smrti (Iz 26,19). Jób líčí svou lepší budoucnost půvabným, leč realistickým obrazem vláhy zdola i shora: Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa
(Jb 29,19).
V jiném smyslu je r. symbolem nenápadnosti, neočekávanosti (2S 17,12) a nestálosti: Zbožnost (dobrota, hebr. chesed) lidu je jako r., která hned po ránu zmizí (Oz 6,4) – proto budou oni sami jako ranní r., plevy ve větru a kouř (Oz 13,3).
Původ r. je ovšem – spolu s celým fungováním světa – člověku nepochopitelný a proto je znamením Boží moudrosti (Jb 38,28; Př 3,20).