Idumea
heslo: Idumea
autor: Dušek Jan
předcházející heslo: Ido
následující heslo: Ignatios Antiochejský
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. idúmaia. Jm. země Edóm v Septuagintě, ale území mnohem menší v době helénské a římské: jih Judska mezi Chebrónem a Beer-Šebou. V době helénské byla I. administrativním okresem s městy Adora a Marisa. Marisa možná byla administrativním sídlem Lágovců v I. V době makabejského povstání se Idumejci přiklonili na stranu Seleukovců (2Ma 10,15), což přinutilo Judu Makabejského, aby se zmocnil Bét-súru (1Ma 4,28-61). Situace se změnila po 129 př. n. l., kdy se Jan Hyrkán I. zmocnil Adory a Marisy a dovolil Idumejcům zůstat v jejich zemi, nechají-li se obřezat a přijmou-li židovský zákon (JosFl, Ant 13,257-258). I. se tak stala administrativní součástí hasmonejského království jehož jedním z guvernérů byl Antipatros, děd Heroda Velikého, v době Alexandra Jannaie (JosFl, Ant 14,10). Po příchodu Pompeia r. 63 př. n. l. byla všechna města tohoto území přičleněna k provincii Sýrie (JosFl, Ant 14,74-76; Bel 7,155-157). Herodes Veliký, sám původem Idumejec, připojil I. ke svému novému království (JosFl, Ant 15,254-259) a učinil z tohoto území základ pro svou vojenskou politiku, zejména za účelem dohledu a okupace Zajordání (JosFl, Ant 16,285). V době Herodovy smrti r. 4 př. n. l. stanul Archeláos v čele etnarchie složené z území I., Judska a Samaří (JosFl, Ant 17,319; Bel 2,96). Politické dějiny I. končí připojením I. k judské provincii r. 6 př. n. l. Během prvního povstání Židů proti Římanům, v letech 66-70 Idumejci aktivně pomáhali zélótům (JosFl, Bel 5,249.290). V Novém zákoně je I. zmíněna jen v Mk 3,8 jako místo, odkud též přicházeli Ježíšovi posluchači.