Idumea

heslo: Idumea

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: Ido        
následující heslo: Ignatios Antiochejský

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. idúmaia. Jm. země Edóm v Septuagintě. V době helénistické a římské ale I. označovala území mnohem menší: jih Judska mezi Chebrónem a Beer-Šebou. V době helénské byla I. administrativním okresem s městy Adora a Marisa. Marisa možná byla administrativním sídlem Ptolemaiovců v I. V době makabejského povstání se Idumejci přiklonili na stranu Seleukovců (2Ma 10,15), což přinutilo Judu Makabejského, aby se zmocnil Bét-súru (1Ma 4,28-61). V roce 129 př. n. l. se Jan Hyrkán I. zmocnil Adory a Marisy a dovolil Idumejcům zůstat v jejich zemi, nechají-li se obřezat a přijmou-li židovský zákon (JosFl, Ant 13,257-258). I. se tak stala administrativní součástí hasmonejského království; jedním z guvernérů této oblasti byl Antipatros, děd Heroda Velikého, v době Alexandra Jannaie (JosFl, Ant 14,10). Poté, co Pompeius r. 63 př. n. l. vstoupil do Palestiny, byla města tohoto regionu přičleněna k provincii Sýrie v římské sféře vlivu (JosFl, Ant 14,74-76; Bel 7,155-157). Herodes Veliký, původem Idumejec (JosFl, Ant 15,254-259) učinil z tohoto území základ pro svou vojenskou politiku, zejména za účelem ovládnutí Zajordání (JosFl, Ant 16,285). Po Herodově smrti r. 4 př. n. l. stanul Archeláos v čele etnarchie složené z území I., Judska a Samaří (JosFl, Ant 17,319; Bel 2,96). I. po r. 6 n.l. byla připojena k judské provincii. Během prvního povstání Židů proti Římanům v letech 66-70 Idumejci aktivně pomáhali zélótům (JosFl, Bel 5,249.290). V Novém zákoně je I. zmíněna jen v Mk 3,8 jako místo, odkud též přicházeli Ježíšovi posluchači.

(shrnuto zejména podle M. Defossez, "Idumée", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987, str. 602, a podle starověkých pramenů)