Obraz
heslo: obraz
autor: Horák Ladislav
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: obrátit v obětní dým
následující heslo: obruba
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
(zobrazení, podoba, a podob.) Většinou hebr. celem, ř. eikón,v
teol. souvislosti užívané pročlověka jako obraz Boží(Gn 1,26n)i
pro modly (2Kr11,18 ;Ez7,20 ; Am5,26).
1. V Izraeli platil zákaz zobrazovat Boha (Ex 20,4 ; Lv 26,1
- Dt27,15),protože
stvořitel nemůže být vyjádřen tím, kdo je jeho stvořením. Je
přítomen ve svém slovu, slávě nebo v Duchu. Nebesa
nebes ho neobsáhnou, a proto ani chrám v Jeruzalémě nebyl 1kR 8,27
- Ž 106,36,38-ČEP stvůra,
ř.obojí nejčastějieidolón- modla),častomasechá(ř.chóneutos-odlitá
podoba, socha, modla, Ex 32,4 aj.)
Z uvedených míst plyne, že Izrael často podléhal okolním vlivům.
Zobrazení Hospodinaspolu s dalšími sochami(Hospodinových
hypostazí nebo dalších bohů? )byly
v chrámu židovských vystěhovalců v Horním Egyptě v Elefantině(viz chrám2.3.
Zpodobení Boha se zřejmě někdy objevovala i v chrámu Jeruzalémském
(Jr8,19 pesel). Vlastní kult Hospodina se tomu zásadně
bránil. Objevují se jen symboly
Boží svrchovanosti(hvězda, ruka), nebo jeho darů (hrozen aj.).
2. Pro zákaz z Ex 20,4.23 se později Židé báli zobrazovat i člověka,jenž
je podleGn 1,26-27;9,6obrazem a zpodobením(hebr.selem a demút)
Božím (doslova bohů
vesmyslu božskéhobytí; Bůh), hebr.elóhím.
V Egyptě a v Babyloně byl král obrazem božstva, Gn 1,26 však mluví
o člověku,
ne výslovně o králi. Vidí tedy člověka jako takového v královském
světle- jen málo menšího než Boha (boha? LXX a s ní BKr mluvío
andělích-
Ž 8,6), jako Božího pověřence nad stvořením (ať panují
). Člověk
není svrchovným pánem nad stvořením. Je mu svěřena moc
nad ostatním stvořením a péče o ně. V tom se v malém
podobá Bohu,
jemuž je samozřejmě odpovědný za to, jak se svou relativní automonií
nakládá
(v 1K 11,7vztaženo na postavení muže). Podobně je vyjádřen paralelní
vztah mezi Adamem a Šétem, i tam jde o obdobu jejich poslání([https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_ 5,1-3 Gn 5,1-3]).
3. V nz. době je zobrazování člověka doloženo v mimopalestinských
synagogách (Alexandrie, Dura Europos), v Palestině však budily
u některých
farizeů a zélótů pohoršení i insignie římských vojsk
a mince vyjadřující božské přívlastky císaře (Mk 12,16par.).Požadavek
božské pocty císaři nebo jeho obrazu narazil u Židů(Dt3,5nn)
i u křesťanů na odpor a byl, počínaje dobou Domitianovou (císaři),
příčinou jejich pronásledování(Zj13,14n;14,9.11;20,4aj.,obraz
císaře = obraz šelmy).
Církev v prvních dvou stoletích Boha ani Ježíše Krista přímo nezobrazovala
a pohanské zobrazení bohů v lidské nebo
zvířecí podobě bylo pokládáno za jeden z nejzřetelnějších projevů
zvrácenosti a hříchu(Ř1,23;ř.homoióma).
Ježíš Kristus je pravý člověk, nový Adam a tedy obraz(ř.eikón)Boží(2K4,4;Ko1,15).
Ztělesňujee
schatologické nebeské lidství, kterému jde člověk vírou vstříc(2K15,4)a
jemuž
se má už za pozemského života připodobňovat působením Ducha svatého(2K3,18par.;Kol3,9-10 obléci; Ř8,29
-ř.adj. symmorfos).Ježíš Kristus je obrazem Božím ve smyslu
své svrchovanosti a
(vnitřní )moci, kterou nabylvzkříšením avyvýšením(Fp2,6-11;v.6morfé),
ale do popředí vystupuje funkce
obrazu jako přiblížení dosudn eviděného(vidět);Ježíš Kristus
jako obraz Boží přijal způsob
služebníka (ř.morfé), byljako
člověk (ř.homoióma) a v podobě (ř.schéma) člověka se ponížil.
J. K. je
tedy obrazem Božím ve smyslu Božího zjevení, zpřítomnění
toho, co je jinak nedostupné:J1,18;14,9
(Kdo vidí mne, vidí Otce;12,25).