Potomstvo
heslo: potomstvo
autor: Sokol Jan
předcházející heslo: potok
následující heslo: potopa
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
ve starších překladech símě, semeno
, soubor všech přímých potomků, má ve všech starých kulturách velký význam. Znalost předků a tedy vědomí o příslušnosti k p. legitimuje každého příslušníka rodu či kmene (Ezd 2,59), zavazuje k péči o předky a dává právo na dědictví (Gn 3,15; 15,18; 21,13; 28,4; 2Kr 25,25). Zvláštní význam má v panovnických rodinách. Naopak p. je pro každého konkrétní podobou budoucnosti, naděje, přesahující vlastní smrt (Gn 7,3; 13,16; 32,12; 2Kr 11,1). Proto je p. (zejm. mužské) požehnáním
(Gn 22,17n; 28,14; Mt 22,24).
Celý Izrael se chápe jako jeden kmen, p. Abrahamovo (Gn 17,7-9; Iz 45,25; Ž 106,27; 1Pa 16,13; L 1,54n) – proto má společné závazky a společnou naději, zaslíbení. V poexilní době tak vzniká jednak starost o oddělení
od okolních kmenů (Ezd 9,2; 1Ma 5,62), jednak se p. Abrahámovo nebo Jákobovo začíná chápat v duchovním smyslu jako ti, kdo si zaslíbení hledí (Dt 30,19; Ž 22,24; 69,37; 105,6; Iz 65,23; Jr 33,26; Př 11,21).
Jak se naděje Izraele obrací k mesiáši, oživuje se zájem o panovnickou linii, p. Davidovo a zejména jeho potomka
(2S 7,12nn; Ž 89,4n). V NZ na to naváže zájem o Ježíšův původ z rodu Davidova (Mt 1,1-17; 21,9; L 3,23-38; 20,41; J 7,42; Sk 2,30; 13,23; Ř 1,3; 2Tm 2,8), včetně rodokmenů a příběhu jeho narození v Betlémě (Mt 1,18-2,9; L 2,1-20).
V křesťanské polemice se židovstvím však jde hlavně o to, kdo je p. Abrahamovým
, čili pro koho platí zaslíbení SZ. Není to tělesný původ, na nějž Židé spoléhají (J 8,33.37; Ř 9,6nn), neboť už SZ – jak jsme viděli – mluví o výběru, rozhodnutí, zbytku
. Rozhodující je víra (Žd 11,2), kvůli níž si Hospodin Abraháma vyvolil (Ř 9,7n; Ga 3,7nn; 4,22nn) a která charakterizuje celé jeho duchovní p. (Žd 11,8.18). Ta však se nyní opírá o potomka v jednotném čísle, jímž je Ježíš Kristus (Ga 3,16).