Pláč (Jeremjášův)

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Pláč (Jeremjášův)

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: pláč
následující odkazové heslo: plamen      
následující heslo: Pláň kouzel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
kanonická kniha SZ, zařazená v našich Biblích za proroctví Jeremjášova; v hebrejském kánonu je zařazena do třetí části, tzv. Spisy. Autor nikde není uveden ani narážkou, v hebr. je nazvána podle prvního slova – Écha – běda, starší název byl Kinót – žalozpěvy. Podle zmínky 2Pa 35,25 vznikla tradice jinde nedoložená o autorství Jeremjáše.

Kniha má 5 kapitol, z nichž 1., 2. a 4. má 22 veršů, každý začíná písmenem v pořadí hebrejské abecedy, kapitola 3. má veršů 66, vždy tři začínají písmenem v pořadí hebrejské abecedy (akrostich), kapitola 5. má rovněž 22 veršů bez vazby na hebrejskou abecedu.

Je to sbírka smutečních, pohřebních písní – žalozpěvů – nad zkázou Jeruzaléma. Jeho sláva zmizela, město je zpustošeno, Sijón pustý, slavnosti se nekonají, kněží naříkají nad hněvem Hospodinovým. Kniha vzpomíná na obležení Jeruzaléma (Pl 1,20), na marné očekávání pomoci (Pl 4,17), na lživá proroctví o vysvobození (Pl 2,14), na zajetí krále (Pl 4,20), na vítězný pokřik nepřátel v chrámě (Pl 2,7), kteří tam vraždili kněze a proroky (2,20) za posměchu Édomců (Pl 4,20). Kap. 5 je spíš žalm s prosbou, aby Hospodin vše napravil a obnovil.

Kniha zřejmě pochází z doby po pádu Jeruzaléma (586 př. n. l.) před návratem ze zajetí babylónského, který byl umožněn výnosem Kýrovým (538 př. n. l). V synagogální bohoslužbě je tato kniha čtena při výročí zpustošení chrámu Babylóňany (sr. Za 7,3nn; 8,19) i později Římany v roce 70 n. l.

Záměr knihy je pochopit a přijmout ony události jako Boží soud. Krizi víry pomůže překonat poznání, že Hospodin se hněvá pro nevěru lidu svedeného kněžími a lživými proroky. Jen pokání, které přijme Boží soud nad vlastním hříchem, otevírá cestu k naději. V knize není vyslovena nenávist vůči Babyloňanům, kteří byli nástrojem Božího soudu. Nikoli nenávist, ale pokorná, kající ochota, přijmout a nést zasloužený Boží soud je jediná cesta k obnově, k novému začátku.