Moře

heslo: moře

autor: Balabán Milan
autor: Pokorný Petr
autor: Mrázek Jiří
       
předcházející heslo: Mórija        
následující heslo: mořeplavba

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. jám, řec. thalassa – označení velkého vodstva.

1. M. bylo téměř totožné s chaosem, protibožskou silou, která musela být Stvořitelem usměrněna a ovládnuta. V Gn 1,1-10 je tato představa o m. již podána v rámci souvislého vyprávění. Jinde je tato představa vyjádřena jen nepřímo: Z m. vystupují šelmy (Da 7,3; Zj 13,1), hození do m. je nejtěžší trest (Mk 9,42). Bůh však krotí hukot m. (Ž 65,8). Přechod Rákosovým m. suchou nohou byl chápán jako doklad moci Hospodina nad protilidskými silami (Ex 14,29; Neh 9,11). Nahromadění vod na jednom místě (Gn 1,9) budilo u starověkého člověka údiv, ba úžas; respekt a obdiv budili smělí mořeplavci (Ž 107,23). Z úst sz. i nz. svědků tryská radost, že i to nezměrné a nebezpečné nemá rozměr absolutní, je stvořeno zrovna tak jako souš (Gn 1,9n) a musí dostát poslání určenému Pánem všeho (Ž 69,35; Ž 72,8 aj.). Na více místech, zvl. v Žalmech, je m. uváděno v souvislosti s vyvedením Izraele z Egypta (Ex 12-15). To souvisí již se symbolickým užíváním moře v Písmu. Většinou jde o symbol negativní, v jednom případě znamená moře cosi nádherně kladného a nazářeného budoucností. V apokalyptické vizi figuruje před Božím trůnem moře jiskřící jako křišťál (Zj 4,6; 15,2). Nejčastěji však je moře symbolem radikálního zla, jež přesahuje jakékoli lokální dimenze a má někdy rysy jakési superosoby (srv. satan). M. je nepřítel Hospodinův (Ž 114) a Hospodin mu spílá, hrozí mu likvidací, nestáhne-li se do mezí, jimiž bylo (jeho mocí) ohraničeno (srv. Na 1,4). Z moci m. může člověka vytrhnout jen Boží spásná moc (Jon 1,6.15; 2,1). Moře je sídlem netvorů temnoty (Am 9,3; Ž 44). Jób (Jb 26,12) ztotožňuje Moře, Netvora a útočného hada. Žalmisté i proroci vidí v moři sídlo mytického Livjátana (Ž 74,14; Iz 27,1). Ježíš učí z m. (Mk 4,1), utiší m. tím, že mu pohrozí (Mt 8,26 par). Pavel v síle Ježíše Krista přežije bouři na m. (Sk 27). V Novém věku m. nebude (Zj 21,1). V NZ tak lze sledovat dvojí figuraci m.: Ježíš utišuje m. v moci Boží (Mk 4,39 a par.), ve Zj je m. odstraněno, hyne na na sebezřícení.

Tento obraz m. vznikl pod vlivem starověkých mytologií, v nichž bylo moře pokládáno za kolébku veškerého života (představa s racionálním jádrem), a bylo proto uctíváno. Obraz nebezpečného moře vzniká z pozorování m., které jakoby stále útočí na pevninu, a ze zkušenosti z plaveb po m. (Ž 107,23-32), které byly vyprávěními zveličeny, než dorazily k Židům, kteří většinou neměli k m. přímý přístup.

Výraz m. označoval oceány, Středozemní moře i velké vodní plochy ve vnitrození, v NZ zejména jezero Genezaretské (Mk 4,1).

2. V přeneseném významu byl mořem nazván okrouhlý vodojem jeruzalémského chrámu. Moře měděné bylo umístěno na nádvoří před chrámem (1Kr 7,23-26; 2Pa 4,2-5). Veliká měděná nádoba (obsahovala 720 hl vody) vysoká 2,50 m na 12 měděných býcích. Především asi připomínalo a znázorňovalo moře, které obklopovalo zemi, ale nad nímž Hospodin kraluje (Ž 93,4). 2Pa 4,6 má měděné moře jen za nádrž vody pro umývání kněží. Později král Achaz nechal odstranit sochy býků a umístil nádrž na kamennou podezdívku (2Kr 16,17). Podle 2Kr 25,13 tato bronzová nádrž nepřečkala Babylónské zajetí, nýbrž zůstala v Babylóně jako kořist. V proroctví Ez o chrámu už moře není zmíněno (Ez 47,1), právě tak, jako Zj 21,1 – v nové zemi pod novým nebem už není místo pro moře.