Had

heslo: had

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: gymnasion        
následující heslo: hadači

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. nácháš, peten, `achšúv, sáráf, š^efífón, z hebr. š-r-c plazit se (Ez 47,9); řec. ofis, aspis, drakón, echidna. Plaz (reptilia) z řádu šupinatých (squamata), podřádu hadi (serpentes). H. jsou vysoce specializovaní predátoři. Kořist zabíjejí udušením nebo vstříknutím jedu z jedových zubů. Zuby hadů nejsou určeny k rozmělňování potravy; h. polykají i velkou kořist celou, čemuž napomáhají široce rozevíratelné čelisti. Některé druhy jsou potravně specializované, potrava jiných je velmi různorodá. Tělo je kryto šupinami a stará pokožka je občas svlékána. Zrak a sluch mají slabý, dokáží však analyzovat pachy, jakož i nepatrné změny teploty. Kostra je velmi ohebná a umožňuje několik druhů pohybu, které kompenzují absenci končetin. H. žijí v rozmanitém prostředí. Obývají hory, pouště, stepi, lesy, dokáží žít na stromech, v keřích, v zemi, jakož i ve sladké vodě či mořích.

Řada národů h. uctívala a používala je k náboženským obřadům. Ve vztahu k bibl. textům je nutné zmínit zejména Egypt, avšak kult hadů pronikl zřejmě i na území Palestiny. Literatura uvádí, že v Palestině a sousedních zemích žije 33 druhů h., přičemž 20 je jedovatých. Konkrétní druhy, o něž se jedná v bibl. textech, je obtížné určit, nejčastěji je v ČEP zmiňována zmije (Jb 20,14.16; Ž 58,5; 140,4; Př 23,32; Iz 11,8). Snad se jedná o druh zmije rohaté (cerastes cerastes; vipera cerastes), což je krátký druh zmije s trnovitým výběžkem nad každým okem, jež díky svému zbarvení splývá s pouštním prachem (Gn 49,17). Možná jde v některých textech (např. Ž 91,13) o kobru egyptskou (naja haje), jejíž uštknutí je pro člověka smrtelně jedovaté. Známá je díky své zaokrouhlené rozšířené kápi, kterou zastrašuje protivníka. V Egyptě byla posvátná a pravděpodobně její uštknutí způsobilo smrt královně Kleopatře.

Obraz h. je v bibl. textech převážně negativní; slouží jako příklad nebezpečného živočicha, čehož je užíváno i metaforicky. Zmiňována je převážně h. jedovatost (Nu 21,6-9; Kaz 10,8; Am 5,19; Ř 3,13), která se někdy pojí s rozeklaným jazykem (Ž 140,4). Ochranu před h. měly poskytnout praktiky zaříkávačů (Kaz 10,11; Jr 8,17). H. je živočichem pohybujícím se po zemi (Iz 65,25; Mi 7,17), což je trest udělený Hospodinem za pád člověka (Gn 3,14), na němž se h. výrazně podílel. Jeho chytrost (Gn 3,1; 2K 11,3) je spíše lstivostí, což vyjadřuje i obrazná řeč Zj 12,9.14.15, kde je h. nazýván ďábel. Slouží však i jako příměr opatrnosti Mt 10,16 a šlapání po h., jejichž uštknutí neublíží, je darem učedníkům, kteří hlásají Ježíšovo poselství (L 10,19) a slouží jako důkaz působení vyšší moci (Sk 28,4-6).

Had je rovněž symbolem života, viz bronzový had.