Sk 27,1: Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu.
Sk 27,2: Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.
Sk 27,3: Na druhý den jsme přistáli v Sidónu. Julius zacházel s Pavlem laskavě a dovolil mu, aby navštívil své přátele a přijal jejich pohostinství.
Sk 27,4: Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože vítr vál proti nám.
Sk 27,5: Propluli jsme mořem podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do Myry v Lykii.
Sk 27,6: Tam našel důstojník loď z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni.
Sk 27,7: Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny chráněni Krétou.
Sk 27,8: S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy, nedaleko města Lasaia.
Sk 27,9: Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba byla nebezpečná, neboť již minul čas postu, Pavel je varoval:
Sk 27,10: "Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy."
Sk 27,11: Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.
Sk 27,12: Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se - bude-li to možné - do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu.
Sk 27,13: Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty.
Sk 27,14: Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu
Sk 27,15: a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet.
Sk 27,16: Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu.
Sk 27,17: Pak lodníci zabezpečili loď tím, že ji převázali. Báli se, aby nenajeli na Syrtskou mělčinu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet větrem.
Sk 27,18: Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili;
Sk 27,19: a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj.
Sk 27,20: Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme.
Sk 27,21: Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: "Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu.
Sk 27,22: Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své.
Sk 27,23: Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím,
Sk 27,24: a řekl mi: »Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.«
Sk 27,25: Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil.
Sk 27,26: Máme se dostat k nějakému ostrovu."
Sk 27,27: Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země.
Sk 27,28: Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů.
Sk 27,29: Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední.
Sk 27,30: Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi,
Sk 27,31: řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu."
Sk 27,32: Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat.
Sk 27,33: Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: "Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu.
Sk 27,34: Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě."
Sk 27,35: Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst.
Sk 27,36: Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm.
Sk 27,37: Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest.
Sk 27,38: Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili.
Sk 27,39: Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné.
Sk 27,40: Odsekli kotvy a nechali je v moři a zároveň rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili přední plachtu větru a udržovali loď ve směru k břehu.
Sk 27,41: Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlnobití.
Sk 27,42: Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh.
Sk 27,43: Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a plavali k zemi
Sk 27,44: a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.