Marduk
heslo: Marduk
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: maranatha
následující heslo: Marek
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hlavní bůh babylónského panteonu. Akk. jméno přepisováno hebr. meródách. Častěji byl nazýván nikoliv jménem, nýbrž epitetem (akk.) Bél = Pán, podobně jako další významní bohové (srv. vztah bohů Hadad – Baal). V SZ jmenován okrajově, jako ekvivalent pojmu Babylón v proroctvích proti němu (Iz 46,1; Jr 50,2; 51,44). Jako teoforní prvek součást jmen Meródak-baladán (2Kr 20,12; Iz 39,1) a Evíl-Merodak (2Kr 25,27; Jr 52,31). Obecně se soudí, že jména Mordokaje a jeho svěřenky Ester (Est 2,5.7 atd.) jsou parodií na jména hlavních babylónských božstev Marduka a Ištar.
Ústřední role Marduka v mezopotamském náboženství souvisí s růstem moci Babylóna za Chammurabiho dynastie (cca 1750 př. n. l.). Zdůvodňuje ji prolog Chammurabiho zákoníku jako pověření od M. otce Ey (Enkiho) a sumerského hlavního boha – stvořitele Enlila. Byl garantem mocenských nároků babylónských králů, kteří se prezentovali jako jeho přímí zmocněnci. S tím souvisí základní role M. jako stvořitele světa – tedy jako ustanovitele světového řádu, jehož viditelným udržovatelem je babylónský král. Tato jeho role je ideologicky kodifikována ve stvořitelském eposu Enuma eliš, který byl scénářem (libretem) novoročních slavností Akítu, kde vládnoucí král hrál M. roli – přinejmenším od doby Nebukadnesara I. (1125-1104). V kultickém dramatu byl M. jako zachránce a stvořitel řádu světa znovu dosazován za vládce panteonu a s ním babylónský král za vládce světa. Toto spojení mezi stvořením řádu a nárokem na svrchovanost se přímo odráží v Gn 1,1-2,3 – lze předpokládat, že tento text, vzniklý v babyl. exilu, je přímou polemikou s babylónskou ideologií a mocenskou propagandou (což lze doložit i na konkrétních paralelách mezi Gn 1-11 a Enuma eliš). Mardukův babylónský zikurat (stupňovitý chrám) Etemenanki je parodován příběhem o Babylónské věži
(Gn 11,1-9).