Jeremjáš

heslo: Jeremjáš

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: Jered        
následující heslo: Jericho

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků A. hebr. osobní jm. jirm^ejáhú vyvyšuje Hospodin; kral. a ČEP v NZ Jeremiáš.

Ve Starém zákoně jsou nositeli tohoto jména (ČEP: Jirmejáš) Jirmejáš z Libny, otec Chamútal, manželky Jošijášovy 2Kr 23,31, Jirmejáš z kmene Benjamin 1Pa 12,4, Jirmejáš z vojska Davidova 1Pa 12,10, Jirmejáš z vojska Davidova 1Pa 12,13, Jirmejáš z kmene Manases 1Pa 5,24, Jirmejáš kněz Neh 12,1.12.34, Jeremjáš z Rekabejců Jr 35,3.

Prorok Jeremjáš z kněžského rodu z Anatótu, syn Chilkijáše ( asi není totožný s veleknězem téhož jména za krále Jóšijáše 2Kr 28,1), sám snad určen také ke kněžství (Jr 1,1 – z kněží, 1,6: ČEP: chlapec jako Samuel 1S 3,1), povolán za proroka r. 627 př. n. l. 40 let provázel judský lid svou službou až do konce judského království r. 587př. n. l. Zažil dobu uvolnění a rozmachu za vlády Jóšijášovy, i jeho radikální reformu po nalezení Knihy zákona – Deuteronomium – ale i rychlý zvrat za nástupu Babylóna, který přinesl konec království i chrámu. To vše nebyly jen vnější okolnosti. Bezprostředně se dotýkaly Jeremjáše, nesl je na sobě s ostatními, svěřeným slovem do nich zasahoval. Svou službou i postojem narážel na nepochopení až nenávist svých blízkých (11,21n), kněží i v Jeruzalémě i krále a jeho rádců. Jeho konfese (Jr 11,18-12,6; 15,12-21; 17,5-18; 18,19-23; 20,7-18) podávají svědectví o tom, že svěřené slovo se Jeremjášovi stalo těžkým údělem. Své otázky, úzkosti i pochybnosti formuluje slovy i obraty známými z kajících žalmů. Jaký div, že v údělu Jeremjášově lze vystopovat i motivy, které se pak ozvou v písních Druhého Izajáše o Služebníku Hospodinově. Přesto, že jsme díky jeho písaři či sekretáři – a možná i ochránci Bárukovi o jeho údělu informováni, nemůžeme vypsat běh Jeremjášova života. Není v popředí – je přece jenom mluvčí a tedy ve službě od povolání až do konce (o němž nevíme nic jistého) – podobně jako o jiných biblických svědcích a služebnících. Jen legendy vědí, že byl v Egyptě – kam byl zavlečen a kde ve službě pokračoval – ukamenován a to svými souvěrci. Ale vědí také, že ještě v Jeruzalémě ukryl před Babylóňany schránu smlouvy a klíč chrámu – obojí přinese v mesiášské době, až Mesiáš přinese či vybuduje nový chrám.

B. kanonická kniha SZ, její název odkazuje ke jménu proroka Jeremjáše, hebrejsky jirm^ejáhú případně v kratším tvaru jirm^ejá (význam nejasný, navrženo Nechť JHWH pozvedne, JHWH uvolňuje [lůno], JHWH ustanovil), řecky přepisováno ieremias.

1. Místo v kánonu: Kniha J. se v židovském kánonu vyskytuje v oddílu zadní proroci, v kánonu křesťanském patří do skupiny Velkých proroků.

2. Text: V případě této knihy se výrazně liší její hebrejský masoretský text (MT) a řecký text v rámci Septuaginty (LXX) -- ve znění LXX je kniha J. asi o osminu kratší. Výrazněji se obě verze rovněž liší umístěním výroků proti pronárodům, které MT klade k závěru knihy (Jr 46-51, zatímco LXX je umísťuje do středu knihy (za 25,13); rovněž řazení jednotlivých výroků proti národům se v MT a LXX liší. Kumránské nálezy potvrzují starobylost obou textových svědectví a tím problém dvou variantních recenzí posouvají hlouběji do doby před počátkem našeho letopočtu.

3. Dobový kontext a otázka vzniku knihy: Spis odkazuje k událostem a osobám z přelomu 7. a 6. století př. n. l. Jedná se o poslední léta existence samostatného judského království. V knize se odráží politické napětí vyplývající z oslabené pozice dosavadního hegemona -- Novoasyrské říše, paralelního nástupu novobabylónské dynastie a v oblasti Syropalestiny tradičně intervenujícího Egypta (2,18.36; 22,10-12.20-23; 29). Mimo jiné pak J. obsahuje zprávu o dobytí Jeruzaléma babylónským vojskem krále Nebúkadnesara (Jr 39.52). Z velmi konkrétního dobového zakotvení spisu můžeme usuzovat na původ v něm obsažených výroků a vyprávění u historické postavy proroka Jeremjáše, v knize však zaznívají i ohlasy starších prorockých tradic, kromě výslovné zmínku o Micheášovi Mórešetském v Jr 26,18n se objevují podobnosti s prorokem Ozeášem. V Jr 49,7-22 nacházíme paralelu s (těžko datovatelnou) pasáží proroka Abdijáše (Abd 1-10). Je pravděpodobné, že jednotlivá vyprávění či menší sbírky výroků byly předávány zprvu samostatně (viz náčrt struktury a obsahu níže) a později uspořádány do jednoho celku. Pozdější redakce spisu je mj. patrná v dotažení zprávy o králi Jójakínovi až do dne jeho smrti v babylónském zajetí (52,34). Moderní bádání většinou usuzuje na vliv deuteronomistické redakce na závěrečnou podobu knihy.

4. Postava proroka Jeremjáše: Z knihy nesoucí prorokovo jménu je možné částečně rekonstruovat některé události z jeho života. Narození proroka se klade přibližně kolem roku 640 př. n. l. Jeremjáš byl synem kněze Chilkijáše z Anatótu v zemi Benjamínově (Jr 1,1). Jr 1 podává zprávu o jeho povolání za proroka, které Jeremjáš zprvu nechce přijmout. Působí za judských králů Jóšijáše, Jóachaze, Jójakíma, Jójakína a Sidkijáše, dle 16,2 se neoženil.

Velmi málo výroků knihy bývá spojováno s dobou krále Jóšijáše (snad Jr 11,1-8), výslovně se prorok k Jóšijášovým reformním snahám nevyjadřuje, nebo se tyto výroky nedochovaly. Většina biografických a autobiografických zpráv souvisí s dobou králů Jójakíma a Sidkijáše. Jeremjáš vystupuje jako oponent spojenectví s Egyptem proti Babylónu, čímž se dostává do konfliktu s proegyptsky orientovanými vlivnými kruhy. Pohoršení a konflikty budí také jeho předpovědi zničení Jeruzaléma včetně chrámu. Dobytí Jeruzaléma Jeremjáš proto prožije v judském vězení, ze kterého je vysvobozen až Babylóňany. Rozhoduje se zůstat v Jeruzalémě, v nastalých zmatcích je však zavlečen do Egypta (42,1-43,7), poté o něm již nemáme žádné zprávy.

5. Literární charakteristiky knihy a její struktura: Kniha se částečně drží chronologického uspořádání: začíná povoláním Jeremjáše, končí zprávou o dobytí Jeruzaléma a osudech Judejců krátce poté. Zároveň však se v ní mísí výroky a epizody vztahující se k různým časovým obdobím. Např. slova v Jr 34 jsou adresována králi Sidkijášovi již v době obléhání Jeruzaléma babylónským vojskem (r. 587), následují události a výroky datované do doby krále Jójakíma, tj. před r. 598 (Jr 35-36), pak opět navazuje vyprávění o králi Sidkijášovi (od Jr 37). Pro knihu je charakteristické prolínání poezie a prózy, jedinečnost knihy spočívá i v množství biografických a autobiografických informací o proroku Jeremjášovi, které nabízejí i vhled do jeho osobních zápasů.

V podání MT můžeme text knihy členit následujícím způsobem:

Jr 1,1-3 Nadpisek knihy

Jr 1,4-25,38 Převážně slova Jeremjášova

1,4-6,30: V tomto oddíle převažuje poezie. Výrazným motivem je vylíčení vztahu mezi Hospodinem a Izraelem analogicky k vztahu manželskému. Podobně jako v knize proroka Ozeáše se Izrael projevuje jako nevěrná Hospodinova manželka, následování vlastních bohů místo Hospodina je přirovnáno ke smilstvu (2,1-2.20-28); překvapivě a v rozporu s ustanovením známým z Hospodinova zákona (Dt 24,1-4) je cizoložnému Izraeli nabídnuta možnost návratu k Bohu (Jr 3. Naléhavost této výzvy podtrhuje opakující se motiv nepřítele ze severu, kterého Hospodin povolává jako svůj nástroj soudu (1,14-16).

7,1-8,3: Jedná se o krátkou vsuvku převážně v próze. Tématem je varování před falešnou důvěrou v chrám. Jeremjáš této důvěře oponuje poukazem na dávné zničení Hospodinovy svatyně v Šílu a předpovídá zpustošení Jeruzaléma.

8,4-10,25: Zde opět převažují poetické texty, ve kterých se dále rozvíjí téma falešného pocitu bezpečí (Pokoj, pokoj! v 8,11, sr. 6,14), znovu se připomíná příchod Božího soudu a vůbec předpovídá zánik dosavadních jistot, jako je obřízka (9,24n), dosavadní společenské struktury (9,22n) či konkurenční božstva (10,11-16).

11,1-25,38: V této části je próza (většinou různé situace z Jeremjášova života: konfrontace, symbolické akty, rozhovory s Hospodinem, výroky) kombinována s poezií (modlitby proroka, výzvy). Charakteristickým rysem jsou poeticky formulované nářky proroka, tzv. Jeremjášova vyznání (11,18-23; 12,1-6 aj.). Část 21,1-24,10 tvoří slova proti králům a prorokům, tedy proti špatným králům posledních let Judského království a proti amorálním, modlářským a falešný pokoj hlásajícím prorokům. Jr 25 pak znovu předpovídá zničení Jeruzaléma a exil, obsahuje však také slova proti okolním národům.

Jr 26,1-45,5 Vyprávění o Jeremjášovi

26,1-29,32: Vyprávění z doby krále Jójakíma a Sidkijáše, které spojuje téma konfrontace Hospodinem poslaných proroků (Jeremjáš, Urijáš) s velmoži, lidem a zejména falešnými proroky (Chananjáš, Šemajáš). Podstatou sporu je opět hlásání zkázy Jeruzaléma Hospodinovými proroky, ve kterém se opět objevuje odkaz na zničené Šílo (26,9). Zajímavé je zde odkaz na dříve působícího proroka Micheáše Mórešetského (26,18n).

30,1-33,26: Tzv. Kniha útěchy, obsahuje prorocké výroky a vyprávění o Jeremjášovi spojené motivem naděje na záchranu a obnovu smlouvy Hospodina s Izraelem, zejména pak známé zaslíbení nové smlouvy vepsané do srdce (Jr 31,31-34).

34,1-45,5: V této části nejprve následují události slova Hospodinova z doby krále Sidkijáše (Jr 34) a dřívějšího krále Jójakíma (35-36) -- kapitola 36 pak pozoruhodně zachycuje tradici o písemném záznamu prorockých výroků, v tomto případě Jeremjášovým společníkem Bárukem. Od Jr 37 pak čteme souvislé líčení Jeremjášových osudů v době obléhání a dobytí Jeruzaléma Babylóňany, rovněž pak líčení následných událostí včetně Jeremjášova odvlečení do Egypta.

Jr 46,1-51,64: Slova proti národům -- řada slov Hospodinových adresovaných Jeremjášovi, která ve znění MT vrcholí definitivním slovem proti Babylónu (51,59-63). Průběžně obsahují i slova potěšení pro Izrael (46,27n; 51,5.10.19).

Jr 52,1-34: Postskript Sumarizující zpráva o dobytí Jeruzaléma vojskem babylónského Nebúkadnezara, paralelní text k 2Kr 24,18-25,21 a 2Kr 25,27-30 (resp. 2Pa 36,11-20).

6. Teologická témata knihy: Teologicky kniha vychází z pojmu smlouvy uzavřené mezi Hospodinem a jeho lidem. Tato smlouva je, podobně jako u ostatních proroků vyjádřena analogií s manželským svazkem (Jr 2,2; 3). Jejím základem je vyvedení Izraele z Egypta, doprovázení lidu na cestě pustinou a darování země (Jr 2). Zásadním problémem je odpadnutí lidu od Hospodina a jeho vedení k modlám a bezpráví. Vzdání se vlastního Boha je přitom událost neslýchaná i v porovnání s pohanskými národy (2,10-13).

Kniha Jeremjáš rozvíjí několik možných vyústění této situace: a) Soud, jehož vykonavatelem je často zmiňovaný nepřítel ze severu, ale jehož iniciátorem je samotný Hospodin (15,3); b) shromáždění pozůstatku pod vedením výhonku Davidova (23,1-7) – tato vize je paralelou k dřívějšímu vyvedení z Egypta (23,7n), tedy podobně novou identitu lidu ustavující; c) nová smlouva mezi domem izraelským i judským (tedy sjednoceným novým Izraelem) -- ve známé pasáži v Jr 31,31-34 se kniha vrací k motivu manželské smlouvy, definitivně zrušené nevěrou, avšak zázračně znovu ustanovenou. Tato smlouva však musí být vepsána přímo do srdce obnoveného lidu.

Doprovodným teologickým motivem knihy je zpochybňování mnohých dosavadních jistot: obřízka (9,24n), přímluvné modlitby samotného proroka (Jr 7,16nn) či jeho velkých předchůdců (15,1n), existence chrámu (Jr 7), nepřerušené trvání davidovské dynastie v Jeruzalémě (Jr 22. Na pozadí rozpadu zmíněných jistot zřetelněji vyniká Boží svrchovanost (Jr 18,5-12).