Aramejština: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19
heslo: aramejština
autor: Mrázek Jiří
předcházející heslo: Aramejci
následující heslo: Aramské Dvojříčí
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
západosemitský jazyk blízký hebrejštině (nejnápadnější rozdíl je v tom, že a. klade člen za slovo). V době Babylónské říše (Babylón) se stala diplomatickým jazykem pro celý Přední východ a postupně se prosadila i v běžném styku. V židovstvu, které prošlo babylónským zajetím, postupně vytlačila hebrejštinu. Zhruba od 3. st. př. n. l. jí pak začíná konkurovat řečtina (zejména v diaspoře). A. prošla několika vývojovými fázemi a rozčlenila se do několika základních dialektů. Pro biblistiku je nejdůležitější tzv. říšská aramejština (v jejím rámci se někdy mluví o a. hasmoneovské) a potom vokalizace, kterou dodali aramejským textům masoreti.
Ve SZ je psána aramejsky část knihy Daniel (Da 2,4b-7,28) a část knihy Ezdráš (Ezd 4,6-6,18). Krátké glosy jsou také v Gn 31,47 a Jr 10,11. Aramejsky byly původně psány také některé pseudepigrafy a targúmy. A. byla řečí judské administrativy (2Kr 18,26).
Je velmi pravděpodobné, že aramejsky mluvil Ježíš a jeho učedníci. Přepisem a. jsou v evangeliích zejména slova: řec. boanérges, aram. bené rágeš (synové hromu, Mk 3,17); talitha kum (děvče vstaň, Mk 5,41); effatha (otevři se, Mk 7,34); hakel dama (Pole krve, Krvavé pole, Sk 1,19). Nejzajímavějším dokladem jsou Ježíšova slova z kříže: Eloi Eloi
(Mt: Elí, Elí
), lema sabachtani (Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil, Mk 15,34; Mt 27,46). V obou případech, u Mt i Mk je tento původně hebrejský Ž 22 citován Ježíšem aramejsky (v hebr. by místo sabachtani muselo být `azavtání). Aramejské je i Ježíšovo modlitební oslovení Boha jako Otce abba (Mk 14,36; sr. Ga 4,6 a Ř 8,15), stejně jako prvokřesťanská modlitba maranatha (Pane přijď! 1K 16,22). Od konce 1. st. n. l. se jako spisovný jazyk prosadila nová vývojová podoba aramejštiny – syrština. Většina syrské literatury jsou již spisy křesťanské s výjimkou přeložených fragmentů Menandra, románu o Achíkarovi a fiktivního dopisu Mary bar Serapiona, v němž je zmínka o Ježíšovi. Do syrštiny byla brzy překládána Bible překlady Bible.