Soudce

heslo: soudce

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: soud, soudit        
následující heslo: Soudců

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků titul, používaný ve Starém zákoně ve třech odlišných významech.

1. V knize Soudců a na několika dalších místech označuje Bohem povolané vůdce, kteří stojí v čele ozbrojeného boje s nepřáteli Izraele, a to zejména v době mezi obsazením země Izraelci, které popisuje kniha Jozue, a mezi vznikem království, jak jej líčí Knihy Samuelovy . Soudcové jsou zde činiteli deuteronomistické teologické koncepce dějin. Jsou povoláni na pomoc Izraeli, jenž úpí o pomoc poté, co byl pro svou neposlušnost vydán na pospas nepřátelům. Podle biblické chronologie předchází doba S. době králů a spadá tedy zhruba do 12. st. př. n. l. V hebrejštině je pro slovo S. použito participia qalu slovesa š-p-t, (tedy šófét), který řečtina překládá většinou termínem krités (soudce) Ačkoliv se často rozdíl mezi soudci v našem slova smyslu a mezi profilem těchto bojovníků vysvětluje tak, že šlo o jakési legislativce či aktivisty nastolující Boží spravedlnost (a závěrečný redaktor SZ již s touto souvislostí možná skutečně pracuje), souvisí označení šófét původně spíše s homonymním kořenem š-p-t či t-p-t, vládnout, být zmocněn. Podle Sd 2,16 je úkolem biblických soudců ustanovených Hospodinem zachraňovat (Izraelce) z ruky jejich plenitelů. Kniha Soudců uvádí – patrně v narážce na dvanáct kmenů Izraele – jmenovitě dvanáct soudců. Jsou to Kálebovec (zastupuje Judu?) Otníel (Sd 3,9nn), Benjamínovec Ehúd (Sd 3,15), (Šimeón?) Šamgar (Sd 3,31), Naftalíovec Bárak (Sd 4,4nn), Manasesovec Gedeon neboli Jerubaal (Sd 6,11nn), Isacharovec Tóla (Sd 10,1n), Gileádovec (bojující s Amónci na území Ruben) Jaír (Sd 10,3nn), Gileádovec (= Gád?) Jiftách (Sd 11,1nn), Zebulónovci Ibsán (Sd 12,8nn) a Elón (Sd 12,11n, jeden z nich zastupuje Ašera?), Efraimovec Abdón (12,13nn) a Danovec Samson (Sd 13,2nn). Zmínka o prorokyni Deboře (Sd 4,4nn) je příkladem přeznačení slovesa soudit: charismatickou podněcovatelku k boji (Sd 5,2-31) navštěvují Izraelci k[vůli] spravedlnosti (Sd 4,5). Přestože jsou jednotliví soudcové zpravidla uvedeni standardní formulí, jejich portréty jsou velmi rozmanité, sahají od stručné noticky (Šamgar Sd 3,31) až po propracovanou tragédii Gedeóna neboli Jerubaala (Sd 6,1-8,35). Namnoze jsou v nich použity etiologické hrdinské pověsti, vážící se k místním názvům (Havraní skála a Vlčí lis v Sd 7,25n; Jaírovy vesnice v Sd 10,4; Ramat-lechí v Sd 15,9-19). Mimo knihu Soudců vykazují prolnutí významu vést do boje a významu rozsuzovat např. zmínky o správcích, které ustanovil Mojžíš, aby soudili lid (Ex 18,25n a Nu 25,5), zmínka o knězi Élím (1S 4,18) o Samuelovi (1S 7,16) a jeho synech (1S 8,1), kteří soudili Izrael, stejně jako požadavek lidu, aby jim Samuel ustanovil krále, aby nás soudil (1S 8,5).

2. Na mnoha jiných místech v Bibli označuje titul osobu pověřenou rozhodovat v otázkách práva. Tuto funkci označuje kromě termínu šófét (kořen š-p-t) rovněž termín dajján (kořen d-j-n). Soudcové tohoto typu představují příslušníky státního či obecního aparátu a v Bibli vystupují vedle kněží, starších, velitelů, předáků a strážců. Jejich úřad bývá někdy situován do městských bran (Dt 16,18 aj.), resp. do prostranství před nimi, jež představovala přirozená komunitní centra. V knihách Iz, Jr, Ez, Jl, Mi a v knihách Jb a Ž je ovšem soudcovská funkce připsána také samotnému Hospodinu, často v protikladu k nespolehlivosti lidských soudců a zabarvená patosem postavy soudce jakožto vysvoboditele.

3. Především je však soudce Bůh sám (Gn 18,25; Ž 7,12; 9,5; 75,8; Jk 5,9) nebo v NZ Ježíš (Sk 10,42). Bůh je soudce jakožto zákonodárce, ale i jako vykonavatel soudu; v. t. parúsie (Páně); apologie.