Kůže

heslo: kůže

autor: Macek Ondřej    

předcházející odkazové heslo: kůzle      
předcházející heslo: Kutnohorská Bible        
následující heslo: Kvartus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. `ór, geled, někdy i básár, řec. derma; v LXX i byrsa. K. je spolu s masem oděv, kterým člověka oblékl Hospodin (Jb 10,11; Ez 37,6), pokožka podtrhující nahotu (Ž 102,6). (Tělní pokryv obratlovců.) Kromě toho však udělal Hospodin Adamovi a jeho ženě před vyhnáním ze zahrady Eden kožený oděv (Gn 3,21). Obvykle byla v Izraeli lidská k. nažloutlá až snědá (do černa opálená) (Pís 1,6). Ve SZ se vyskytuje celá řada různě pojmenovávaných nemocí k., které často působily nositelovu nečistotu: především malomocenství (Lv 13), vředy či puchýřky (2Kr 20,7), neštovice (Ex 9,9), egyptské vředy a boule, svrab, prašivina (Dt 28,27). Tetování bylo jako pohanské (1Kr 18,28) (zvláště v souvislosti s kultem mrtvých) zapovězeno (Lv 19,28), i když jeho stopy nacházíme snad také v izraelské prorocké praxi (Za 13,6). Výrokem kůži za kůži (Jb 2,4) poukazuje satan na zištnou povahu náboženství, snad se jedná o přísloví odpovídající českému něco za něco: Job se po zprávách o zkáze rodiny a majetku podle satana nerouhá, protože má strach, že by jej (na jeho vlastním těle) postihlo ještě něco horšího. Z výroku přilnuly kosti mé ke kůži mé (Ž 102,6) pochází české: být kost a kůže. Jen obtížně lze někdy rozlišovat mezi vydělanou k. zvířat a kožešinou (Ex 26,14). K. byla používána k výrobě opasků (2Kr 1,8; Mt 3,4), oděvů (Jb 31,20), obuvi (Iz 5,27), měchů na mléko (Sd 4,19) a víno (1S 16,20). Povolání koželuh je zmíněno až v NZ (Sk 9,43) a v židovství se pro zacházení se zbytky zvířat velké úctě netěšilo. Profesní kolegové koželuhů valcháři sídlili mimo město (Iz 7,3).