Hůl

heslo: hůl

autor: Pokorný Petr    

předcházející odkazové heslo: hudebník      
předcházející heslo: hudební nástroje        
následující heslo: humno

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. matté, řec. rabdos. Na Blízkém východě nezbytná při delších cestách a při pasení ovcí (odtud odvozena metafora hole v Ž 23,4), současně i znak důstojnosti nebo úřadu. Konce holí mohly být zdobené. Dle Nu 17,17 měly hole se svými jmény všechny otcovské rody Izraele. Zlomení hole bylo symbolem přerušení přátelství nebo smlouvy (Za 11,10). Rčení Zlomit nad někým hůl je zprostředkovaně odvozeno od této biblické praxe. H. byla často i trestajícím nástrojem (Př 13,24; 26,3, zde hebr. ševet, což znamená též žezlo). Biskupská hůl shrnuje všechny biblické funkce hole, v popředí stojí však funkce pastýřská.

Zvláštní roli v kultu hrála Áronova h., která vyrašila a Bůh tím potvrdil Áronovu kněžskou hodnost (Nu 17,16-24). Byla uložena ve schráně smlouvy (srv. Žd 9,4). Ve vyprávění o exodu hraje významnou roli zázračná (Boží) h. Mojžíšova (Ex 4; 17-20; srv. Ex 14,16), v Elíšovském cyklu se mluví o neúspěšné léčivé h. v 2Kr 4.

Když podle Sbírky Q (L 10, 5-15 par. Mt 10,10 řekl Ježíš svým žákům, že si nemají na svou cestu brát ani h. (řec. péra), jde o výraz důvěry v Boží ochranu na poměrně krátkých cestách od místa k místu v rámci Palestiny, v paralele z Mk 6,8) je s ohledem na zkušenosti s delšími cestami povoleno vzít si (jen) hůl.