L 10,1: Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.
L 10,2: Řekl jim: "Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.
L 10,3: Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
L 10,4: Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.
L 10,5: Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: »Pokoj tomuto domu!«
L 10,6: A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.
L 10,7: V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť »hoden je dělník své mzdy«! Nepřecházejte z domu do domu.
L 10,8: A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;
L 10,9: uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: »Přiblížilo se k vám království Boží.«
L 10,10: Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
L 10,11: »Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.«
L 10,12: Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.
L 10,13: Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.
L 10,14: Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.
L 10,15: A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
L 10,16: Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal."
L 10,17: Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
L 10,18: Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.
L 10,19: Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
L 10,20: Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."
L 10,21: V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
L 10,22: Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit."
L 10,23: Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
L 10,24: Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli."
L 10,25: Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
L 10,26: Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"
L 10,27: On mu řekl: "»Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí« a »miluj svého bližního jako sám sebe.«"
L 10,28: Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
L 10,29: Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
L 10,30: Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
L 10,31: Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
L 10,32: A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
L 10,33: Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
L 10,34: přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
L 10,35: Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: »Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.«
L 10,36: Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
L 10,37: Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
L 10,38: Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
L 10,39: která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
L 10,40: Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
L 10,41: Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
L 10,42: Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde."