Daniel

heslo: Daniel

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: Daněk Slavomil C.        
následující heslo: dar

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. dáníjél, Můj soudce/obhájce je Bůh. Tímto jménem je v Bibli označeno několik postav a pojmenována sz. kniha.

A. Postavy:

1. Podle 1Pa 3,1 syn Davida a Abígajil narozený v Chebrónu (ČEP přepisuje jeho jméno Daníjel). V 2S 3,3 je jmenován Kileáb.

2. Představitel kněžského rodu, navrátilec z babylónského zajetí – Ezd 8,2 Neh 10,7.

3. Jeden ze tří naprosto spravedlivých vedle Noeho a Jóba – Ez 14,14.20, vzor moudrosti (Ez 28,3).

4. Titulní postava knihy Da; judský mladík vznešeného původu odvedený Nebúkadnesarem po prohrané judské vzpouře s dalšími obyvateli Jeruzaléma jako rukojmí do Babylóna. Tam, ač přeškolován na babylónského hodnostáře, zůstal věrný víře v Hospodina. Obdařen moudrostí od Boha stal se z něho znamenitý znalec a vykladač Božích tajemství zjevovaných zejména viděními (sny). NZ se o něm zmiňuje v Mt 24,15.

V látkách Ez a v Da nejde o historickou osobu, ale teologicky pročištěný literární typ spravedlnosti a moudrosti známý i v mimobiblické předoorientální literatuře (sr. Dan'el v ugaritských textech).

B. kanonická kniha SZ. D. je jednou z nejmladších knih SZ. Hebrejsko-aramejský kanonický text má 12 kapitol. Do kánonu byla přijata až po uzavření souboru prorockých knih, v hebr. kánonu patří mezi Spisy, ale v LXX následuje hned po khnách velkých proroků.O oddílech přidaných v řeckém textu viz Přídavky k Danielovi.

Některé části Da a kniha jako celek vznikly až ve 2. st. př. n. l., v době nadvlády Seleukovce Antiocha IV. Epifana. Svědčí o tom zřetelné narážky na tu dobu, výskyt perských a řeckých výrazů, ale i zařazení knihy až do třetí části hebrejského kánonu, tzv. Spisů (ketúvím). Dokladem jejího pozdního vzniku je i to, že jen úvodní (Da 1,1 -2,4a) a závěrečná (8,1-12,13) část knihy je psána hebrejsky, kdežto střední část (2,4b-7,28) aramejsky.

Knihu tvoří dvě odlišné části: I. (kap. 1- 6) líčí působení Daniela a jeho tří druhů na dvoře babylónských a médských králů, vyprávěné v 3. osobě; II. (kap. 7-12) podává Danielova vidění, která jsou sdělována v 1. osobě. Látky použité zejména v I. části, jsou staršího původu. Jsou čerpány nejen z izraelských, ale i z jiných (zvl. babylónských a perských) pramenů. V kapitolách 2, 4 a 5 výrazně zaznívají (upravené) motivy známé z tzv. Hanopisu na Nabonida (posledního novobabylónského krále; 556-539 př. n. l.), jemuž je připsána modlitba dochovaná v kumránských textech (4QOrNab), a Nabonidovy kroniky. Tradice o něm a Nebúkadnesarovi se prolínají a společně ovlivnily kulturu té doby.

V 1. části knihy jsou některé apokalyptické prvky, 2. část je cele psána v žánru apokalyptiky. Da je tak jediným větším apokalyptickým textem ve SZ.

Základní problém knihy Daniel je zachování věrnosti Hospodinu v pohanském prostředí. Vyprávění knihy D. ukazuje, že víra v Hospodina je nad všechny výhody, které poskytuje vysoké postavení ve světové říši, a ukazuje, že v krajním případě je jedinou cestou Hospodinova vyznavače martyrium. Současně demonstruje, že židé nejsou pro říši nebezpečím, ale naopak požehnáním. D. jako vzorový žid má navíc neobyčejné schopnosti vhledu do budoucnosti sdělené ve snech. Tato schopnost je dána jeho oddaností Bohu. Jeho vidění v 2. části knihy jsou náčrtem dějin z hlediska víry: Jejich vyústění v kosmické proměně zahrnuje všechno dobré, co bylo podle Boží vůle na světě vykonáno.

Termín Syn člověka užitý v Da 7,13 pro označení mesiášské postavy, se stal jedním z teologicky důležitých pojmů ve vztahu mezi SZ a NZ.