Počátek

heslo: počátek

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: pneumatologie        
následující heslo: počet, počítat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ré'šít, řec. arché – znamená v Bibli jednak zahájení toho, co je vskutku nové a naprosté opuštění starého (dosavadního) stavu věcí. Může to být myšleno také dějinně (nová etapa historie), převážně však ve smyslu zásadním, principiálním. Konečně, za třetí, může počátek označovat významnou osobu (Počátek). Dějinné i zásadní je spojeno v Gn 1,1 a J 1,1 sr. Mk 1,1. Gn 1 jde o začátek existování veškerenstva, které zde dříve nebylo, bylo tu jen pusto a prázdno, jakési beztvárno a bezživotno: šlo tedy o počátek dějin. Zároveň a především jde o průvan Boží tvořivé síly, duch Boží nad vodami; jedná se o realizaci netušeného – překvapen je samotný Tvůrce. V Gn 1 je počátek těsně spjat se stvořením. Zvěstná hra slov b^eré'šít bárá' (na počátku stvořil) dává zaznít stvoření (b-r-') i ve slovním spojení na počátku (b^eré'šít). Počátek je vyvoláván Boží stvořitelskou mocí. To ovšem nemusí znamenat novou historickou etapu, nýbrž duchovní probuzení lidí uvnitř kteréhokoli dějinného údobí. Podobně nz. na počátku (řec. en arché (J 1,1) neohlašuje jen novou křesťanskou éru, tedy historický počátek nově či jinak se rozvíjejících dějin, nýbrž především to, co je kvalitativně nové, vpravdě vedeno Božím Duchem a zcela otevřené přicházejícímu Bohu. Naddějinná pravda se v Kristu stala konkrétním člověkem, Židem. – Stvořením, tj. přivoláním člověka a světa do existence byl založen počátek světa. Svět už nemůže být chápán jako iluze a klam (sr. hinduismus aj.). První, zakládající, počátek (Gn 1) odstartoval řadu dílčích počátků. Z nich je pro Izrael nejzákladnější exodus, Hospodinovo vyvedení Izraele z Egypta (kniha Exodus), z impulzu prvních Velikonoc (Ex 12,1nn). Novým počátkem byl také návrat části Judejců z bab. zajetí (Ezd, Neh), ohlášený Izajášem (Iz 40nn). Jinými počátky bylo Ježíšovo narození (Mt 2 a par.), smrt a vzkříšení (Mk 15n a par.; 1K 15 aj.), letniční vylití Ducha (Sk 2). Počátky různých ročních údobí určovaly svátky, především Pesach, Velikonoce (Ex 12,1-5 a par.; sr. údaje v NZ). Někde se jedná o počátky apokalyptické (počátek bolestí Mk 13,8). Ježíš a jeho následovníci očekávali Boží (či nebeské) Království, které se již přiblížilo (Mk 1,15 a par.) a které bude znamenat kvalitativně jiné vztahy mezi lidmi a dokonce i mezi mimolidskými tvory (Ř 8,22). Tento počátek je spojen s Božím soudem, jehož nejstarším označením ve SZ je den Hospodinův (Iz 2,12; Am 5,18 aj.). Boží soud zasáhne bezbožné a nepřipravené (Ž 1,5; Da 7 aj.). V NZ tvoří poslední soud horizont lidských výhledů i postojů (Mt 25,31nn; Ju 15; Zj 14,7). Nejzazším počátkem budou nové nebe a nová země (2Pt 3,13; Zj 21,1), kde bude Boží stvořitelskou a vykupitelskou mocí likvidována i sama smrt. – Někde se v Bibli objevuje počátek jako základní neměnná povaha či sám kořen činů. Naproti tomu stojí postava ďábla, který byl vrah od počátku, tj. nemohl jinak, vraždit je jeho přirozeností (J 8,44). V knihách sz. moudrosti znamená počátek pramen či zdroj (Ž 111,10; Př 1,7). Počátek v základním smyslu je stvořitelská energie nesoucí člověka i veškerenstvo k Bohem zamýšlenému cíli všech věcí. To vše vyjadřuje personifikace počátku: Počátkem (i Koncem) všech věcí, osob i vztahů je podle NZ Ježíš Kristus (Zj 1,8), Alfa i Omega (Zj 21,6), Amen jako výraz definitivního rozhodnutí Božího (Zj 3,14): Člověk se stane mým podobenstvím (Gn 1,27).