Eklesiologie

heslo: eklesiologie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Ekklesiastikus        
následující heslo: Ekrón

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (učení o církvi; z řec. ekklésia) – obírá se ustálenými znaky církve, jejími typy a historickými stadii. V naší souvislosti jde především o učení o církvi v jednotlivých knihách NZ (blíže viz tam).

1. Církev se utváří vydělením z Izraele. E. začíná definováním vztahu Ježíšových stoupenců k Izraeli: v době před apoštolem Pavlem byli reformním hnutím uvnitř Izraele. O církvi lze mluvit od chvíle, kdy byli ze synagógy vytlačeni a definovali svou identitu především tím, že vytvořili své vlastní kanonické spisy (kánon), stručná vyznání a organizaci.

2. Apoštol Pavel byl přesvědčen, že křesťané (svatí, řec. výraz ekklésia užívá většinou pro místní křesťanskou obec) jsou jakožto Boží lid lidem Mesiáše, a tak naplněním očekávání Izraele. Izrael však nepřestává být Božím lidem a na konci věků přijme Ježíše jako Mesiáše (Ř 11,11n); srov. dějiny spásy.

3. Synoptická tradice i evangelium Janovo hledí na Písmo (Zákon a Proroky) jako na sbírku textů, které se ve svých zaslíbeních vztahují k Ježíši jako ke Kristu nebo k němu typologicky odkazují. Matoušovo evangelium hledí na církev jako na Nový Izrael, Lukášovo jako na nový útvar, který nastupuje na místo Izraele v době, kdy Mesiáš, jímž je podle křesťanských vyznání Ježíš, je již znám. Neznamená to zánik Izraele, ale jeho role v dějinách spásy již došla svého cíle.

4. Janovo evangelium pokládá církev za nositele Ducha (J 16,4b-11). Navenek vystupuje (má vystupovat) tam, kde ji reprezentují lidé jako učedník, kterého Ježíš miloval.

5. V deuteropavlovských listech (zejm. Ko a Ef) se začíná mluvit o církvi jako celku (v singuláru), která uprostřed všeho stvoření reprezentuje Krista – je jeho viditelným tělem.

6. V 1Pt se pod Petrovým jménem prezentují základní směrnice Pavlovy teologie a její kanonizace je výrazem ekumenicity a katolicity církve, která zahrnuje některé různé, ale ne zcela protikladné proudy, i když jiné proudy byly odmítnuty (Markion, gnostické křesťanství).

Znaky církve viz křest, evangelium, kérygma, Večeře Páně, modlitba.

K vnitřní správě církve viz starší, biskup.