Efez: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19

heslo: Efez

autor: Pokorný Petr    

předcházející odkazové heslo: éfa      
předcházející heslo: Edóm        
následující heslo: Efezským, epištola

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. efesos, bývalé staré přístavní město naproti ostrovu Samos v blízkosti dnešního města Seldžuk v Turecku, dnes již 17 km vzdálené od moře (nánosy). Významné středisko Malé Asie na cestě z Východu do Řecka a do Říma. Od r. 133 př. n. l. po část nz. doby hl. město římské provincie Asie (sídlo prokonzula, provincie), která však zahrnovala jen východní část Malé Asie. Největší sbírka vykopávek z E. spolu s plastickou mapou je v Efezském muzeu ve Vídni.

1. E. byl od 6. st. př. n. l. střediskem vzdělanosti. Pavel tam učil ve škole (patrně filozofa) Tyranna – {Sk 19,9n}, dosud je v ruinách zachována část budovy knihovny. Město bylo také významným centrem umění a náboženského života. Ten v E. dokládají známé (Sk 19,19) magické papyry (svitky nebo proužky papyru s magickými texty, (latinsky tzv. ephesia grammata), které se dostaly i do řeckých přísloví, a o jejichž pálení pod vlivem křesťanské misie čteme ve {Sk 19,18-20n. Tzv. Modlitba Jákobova (Pseudepigrafy) dokládá, že magií se obírali i někteří diasporní židé. Nejznámější byl však chrám bohyně Artemidy, stojící stranou středu města, dokončený koncem 5. st. př. n. l. a honosně přestavěný poté, co jej r. 356 př. n. l. zapálil Hérostratos. Koncem starověku byl zahrnován mezi sedm divů světa. Artemis byla již po 8. st. př. n. l. ztotožňována s místním ženským božstvem plodnosti, příbuzným bohyni Kybélé, která byla v E. také uctívána. Kult Artemidy (v římském pojetí Diany [BKr]) byl spojen od doby císaře Klaudia Klaudius s kultem císařským (kult panovníků) a na jeho provozování dohlíželi členové místního sněmu, tzv. Asiarchové (Sk 19,31 úředníci provincie [ČEP], Aziánští mužové [BKr]), podle tohoto vyprávění Pavlovi naklonění. Výrobci kultovních sošek a modelů chrámu však Pavla, který je svou křesťanskou agitací mohl připravit o zisk, obžalovali (Sk 19,23-40), a to patrně ze svatokrádeže (Sk 19,37). Není vyloučeno, že toto vyprávění je zmírněnou a záměru spisu přizpůsobenou verzí události, o níž Pavel v 1K 15,32 mluví jako o zápasu se šelmami v E. Císaři Domitianovi byl v E. postaven za doby jeho vlády chrám – jeden z prvních chrámů zbožněným císařům.

V E. byla významná židovská kolonie se synagógou, v níž Pavel mluvil o království Božím (Sk 18,19; 19,8). Z Ř 16,1-16 vyplývá, že se zde stali křesťany někteří jeho pozdější významní spolupracovníci (bez ohledu na to, zda Ř 16 je původní součástí listu Římanům nebo ztraceného listu do E.).

2. Křesťanskou obec založil v E. alexandrijský žid Apollos, který se seznámil s křesťanstvím patrně již ve svém rodném městě, spolu s Pavlovými spolupracovníky Priscillou (žena) a Akvilou. Za duchovního otce tohoto společenství však kniha Skutků považuje apoštola Pavla a zdůrazňuje proto, že Apollós nemohl právoplatně křtít (Sk 18,25b). Podle Sk Pavel působil v E. po první krátké návštěvě, kdy v E. zanechal své spolupracovníky, během své tzv. třetí misijní cesty (Sk 19,1-20) a zůstal tam dva roky (Sk 19,10).

Význam křesťanské obce v E. podtrhuje skutečnost, že efezským starším zanechal Pavel podle Sk 20,17-38 svoji duchovní závěť ve formě řeči na rozloučenou před svým uvězněním a smrtí. Z E. napsal Pavel 1. ep. Korintským (1K 16,8).

3. Podle 1Tm 1,3 působil v E. později Pavlův žák Timoteus (podle Esebia později také jako biskup) a známe jména jeho stoupenců Tychika a Trofima (Sk 20,4; 21,29). Podle některých rkp. byla do E. adresována i kanonická deuteropavlovská ep. Efezským. Nesporné je, že vznikla v maloasijské oblasti a byla pro ni určena, i když o jednotlivé křesťanské obci nepodává žádné údaje.

4. Ideální obraz Pavlova působení v E. korigují zmínky o jiných proudech v rámci tamější křesťanské obce, z nichž se Sk 19,13-17 zmiňují o synech žida Skévy, 1Tm 1,20 patrně o gnosticích Hymenaiovi a Alexandrovi , srv. (2Tm 2,17n; gnóze) a o blíže necharakterizovaných odpůrcích Pavla Fygelovi a Hermogenovi (2Tm 1,15). V listech církvím v knize Zjevení (Zj 1,11; 2,1-7) se v souvislosti s duchovní tradicí E. neozve jméno Pavla, zato čteme o další nebezpečné skupině nikolaitů. Křesťané byli tedy v E. významnou skupinou, ne však tak jednotnou, jak předpokládá kanonická kniha Skutků. K diferenciaci došlo v oblasti E. i v Pavlově škole, jak o tom svědčí rozdílné

teologické zaměření Ko a Ef na jedné a pastorálních epištol na druhé straně.

5. Významu E. odpovídá tradice o efezském působení apoštola Jana (Zebedeovce) a další jména významných křesťanských představitelů, která jsou s E. spjata (Polykarpos, Papias, Ignatius). Později vznikla i tradice o Lukášově pobytu v E. (ukazuje se jeho hrob). R. 451 zasedal v E. třetí ekumenický koncil, který přispěl k formulaci christologického dogmatu.