Bytost: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19

heslo: bytost

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: být        
následující heslo: Cáde

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. ČEP překládá tímto slovem hebr. chajjá a řec. zóon v kontextech zjevení v Ez a Zj (dosl. to živé; kral. se v obojím případě drží termínu zvíře). Protože jejich podoba má vliv v pozdější tradici, byla od starověku předmětem zájmu vykladačů. Jsou vylíčeny v Ez 1 a Ez 10 (kde jsou ztotožněny s cheruby) a pak (evidentně v návaznosti na Ez) v Zj 4-6. Patří k Boží epifanii resp. k nejbližšímu okolí Božího trůnu. Jejich popis a úloha se v některých bodech liší, základní charakteristiky jsou ale společné. V obou případech jsou čtyři a mají čtyři tváře – ve Zj jednotlivě, u Ez každá všechny čtyři: tvář lva, býka, člověka a orla. U Ez mají také 4 křídla (ve Zj jich mají 6). Čtyřčetnost obecně symbolizuje světové strany a všudypřítomnost (viz čísla, čtyři). Tomu také odpovídá jejich vysoká pohyblivost a spojení s vozy, které se mohou pohybovat na všechny čtyři strany (Ez 1,17 – což dalo podnět k řadě dänikenovských rekonstrukcí).

2. Nejbližší analogie z dochované mesopotamské ikonografie zobrazují bytosti, každou se čtyřmi křídly, podpírající nebeskou klenbu. Obvykle měly stát na čtyřech koncích země – světových stranách (tuto roli naznačuje i popis v Ez 1,22.26). Rovněž čtyři tváře bytostí mají předlohy již ze staroasyrské doby. Šlo však o tváře téhož typu – např. staroasyrský bůh se 4 tvářemi lidskými (podobně jako indický Brahma či římský Janus Quadrifrons) nebo postava se 4 tvářemi lvími na rytině z Megida ze 14. st. př. n. l. Více tváří (polykefalie) bohů či démonů je dosti obecným jevem a vyjadřuje bdělou pozornost na všechny světové strany, před níž se nic neutají. Tváře různých typů na jedné bytosti však žádnou známou analogii nemají.

Z řady navržených interpretací je nejpravděpodobnější interpretace kosmologická související se symbolikou světových stran a vyjadřující celosvětový význam zjevení. Čtveřice člověk-lev-orel-býk je totiž také ikonograficky ustálená v babylónském kulturním kontextu (ke kterému odkazuje přesná lokalizace zjevení ke kanálu Kébaru poblíž Babylóna). Jedná se o čtyři souhvězdí – znamení zvěrokruhu a královské hvězdy, které dělí oblohu na 4 části a rok na 4 období tak, jak Slunce příslušnými souhvězdími resp. poblíž královských hvězd prochází v obdobích rovnodenností a slunovratů. Tato 4 souhvězdí byla nazývána branami, neboť jimi vycházelo Slunce v příslušných významných momentech roku, a hvězdy jejich strážci. Jarní rovnodennost je spojena se souhvězdím Býka a hvězdou Aldebaran, letní slunovrat se souhvězdím Lva a hvězdou Regulus, podzimní rovnodennost se souhvězdím Štíra a hvězdou Antares, zimní slunovrat se souhvězdím Vodnáře a hvězdou Fomalhaut (která leží jižně od ekliptiky v dnešním souhvězdí Jižní ryby, ale je v příslušné oblasti oblohy nejjasnější). Vodnář byl zobrazován jako člověk; Štír byl považován za neblahé znamení, bránu do podsvětí, a proto býval (v obavě před magickou mocí jeho jména) přeznačován na Orla – nejedná se tedy o stejnojmenné klasické souhvězdí. V podobě bytostí je tedy koncentrován kosmos, který je podnoží Božího trůnu a jeho slávy (Ez 1,28).

3. Bytost čtyř tváří tetramorf a čtveřice člověk-býk-lev-orel byly od starověku po dnešek naplňovány různou symbolikou a daly základ mnoha interpretacím symbolickým a psychologickým (zejm. u C. G. Junga). Církevní otcové Ireneus a Jeroným (Hieronymus) přiřadili čtyři tváře tetramorfu jednotlivým evangeliím, čímž určili ikonografii evangelistů, nesčetněkrát umělecky ztvárněnou. Matouš je zobrazován s člověkem (případně andělem), neboť jeho evangelium začíná rodokmenem – lidským původem Kristovým. Marek je spojen se lvem, který jakožto pouštní zvíře symbolizuje vystoupení Jana Křtitele. Lk evangelium začíná Zachariášovou obětí a je tedy spojeno s obětním zvířetem – býkem. Prolog Janova evangelia mluví o Kristu jako božském Slovu, čímž míří k nebesům jako let orla.

Kromě toho existuje interpretace christologická: člověk jako lidská a orel jako božská přirozenost Kristova, lev jako královský a býk jako kněžský úřad Kristův.