Benjamín: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19
heslo: Benjamín
autor: Rückl Jan
předcházející heslo: Benedictus
následující odkazové heslo: Beon
následující heslo: Beraka
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
vl. jm. znamenající syn pravice
nebo syn jihu
.
1. Nejmladší syn Jákoba, eponymní předek izr. kmene, odtud také název území obývaného tímto kmenem.
1.1 Patriarcha. B. a Josef (Gn 30,22-23) jsou jediní synové Ráchel, B. se jako jediný z Jákobových synů narodil v Palestině (Gn 35,16-20). Když Ráchel po porodu B. umírala, nazvala ho hebr. ben-'óní, tj. syn (mého) zármutku
nebo syn mého zmaru
(Gn 35,18). Jákob však syna přejmenoval na hebr. binjámín, což je třeba chápat v kontrastu ke jménu danému matkou (sr. arab. jumn – štěstí; k pravici jako šťastné ruce viz např. Gn 48,13-20). Tato etymologie je však pouze lidová, o původu jména viz níže. Jako vlastní bratr Josefův (a miláček Jákobův po zmizení Josefově) hraje B. významnou roli v zápletce příběhu o Josefovi a jeho bratřích (viz zejm. Gn 42-45).
1.2 Kmen a území. Jm. B. pravděpodobně odráží skutečnost, že tento kmen sídlil na j. od významného kmene Efrajim, vedle něhož je B. jmenován již v Debóřině písni Sd 5,14. Tomu také odpovídá, že v jákobovském cyklu je B. vlastní bratr Josefův. Území B. byl pás mezi Efrajimem a Judou, jehož v. hranici tvořil Jordán, v nejsevernějším bodě hranice vybíhala téměř k Bét-elu, na z. byla v úrovni Kirjat-jearímu a na j. dosahovala k Jeruzalému (viz Joz 18,11-28; Neh 11,31-35). Podle Sd 19-21 vedl B. v předkrálovské době válku proti zbytku Izraele, tyto texty ale vznikly mnohem později a není jasné, zda vůbec odrážejí nějaké hist. události. Z kmene B. pocházel první izr. král Saul (1S 9,1-2.21; 2S 21,14). Podle 1Kr 12,21 zůstal B. po smrti Šalomounově součástí Judského království pod Rechabeámovou vládou. Během paralelní existence Izraelského a Judského království se hranice mezi nimi zřejmě posouvala (1Kr 15,17-22; 16,34; 2Kr 14,8-14). Po pádu Samaří r. 722 je nejsevernější část B. součástí asyr. provincie Samerina, zbytek patří k Judsku. Ve druhé polovině 7. stol. umožnilo stažení Asýrie z Palestiny jistou územní expanzi Judska, na s. směrem zřejmě až po Jericho a Bét-el (sr. 23,15-18), takže za krále Jóšijáše (640-609 př. n. l.) byl celý B. součástí Judského království. Z této doby může pocházet líčení dobytí země v Joz 2-9, které se téměř výlučně odehrává na benjamínském území. Po roce 587 se centrální oblast benjamínského teritoria stala střediskem nově organizované babylónské provincie s administrativním centrem v Mispě (sr. 2Kr 25,22-25; Jr 40-41), od konce 6. stol. př. n. l. však území B. upadá, snad mj. v souvislosti s přenesením provinčního centra do Jeruzaléma. V perské době byl B. pravděpodobně součástí provincie Jehud a s Judskem sdílel osudy i po většinu helenistické a římské doby. V nz době je pro apoštola Pavla ve sporu se zastánci obřízky právě jeho původ z kmene B. jedním z dokladů Pavlovy bezvadné židovské identity podle tělesných
(viz tělo) kritérií (Fp 3,5; Ř 11,1). Syn Bilhánův, pravnuk patriarchy B., zmíněný v rodokmenu Benjamínovců 1Chr 7,10.
3. Syn (potomek) Charimův (Ezd 10,32). Jeden z mužů, o kterých komise vedená Ezdrášem (Ezd 10,16) zjistila, že se oženili s cizinkami. B. je jmenován mezi muži z Izraele
(v. 25), tj. laiky.
4. Jeden z účastníků oprav Jeruzalémských hradeb (Neh 3,23) za velekněze Eljašíba (3,1).
5. Účastník slavnosti posvěcení Jeruzalémských hradeb (Neh 12,34), může být totožný s B., který hradby opravoval v Neh 3,23. Snad jeden z judských velmožů
zmiňovaných v Neh 12,31-32.