Chabirové

heslo: chabirové

autor: Moravec Jan    

předcházející odkazové heslo: Hyrkán Jan      
předcházející heslo: hymnus        
následující heslo: Chalach

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků akkadský termín chabiru / chapiru byl objeven v korespondenci z Tell el Amarny (cca 1375 př. n. l.) v dopisech od jeruzalémského krále Abdi-Chepa jako označení nebezpečného lidu, který ohrožuje pořádek na jeho území. Jelikož v klínopisu ch přepisovalo i hlásku ajin, byli na přelomu 19. a 20. stol. ch. ztotožňování s Hebrejci – příchozími (hebr. `ivrím od `-b-r přecházet, obcházet), tedy s nomádskými izraelskými kmeny přicházejícími do Palestiny pod vedením Jozua. Tuto identifikaci zpochybnily další prameny ukazující, že termín chabiru byl v celém 2. tis. př. n. l. rozšířen na celém Předním východě a to nikoliv jako označení etnika, ale společenské vrstvy. Byli ztotožňováni s kočujícími nomády na okraji pouště (což by ještě bylo blízké představě migrujících Izraelců); podle podrobnějších jazykových rozborů je ale nejpravděpodobnější význam: uprchlík, bandita, zbojník, lupič. V dokumentech vystupují jako cizinci, kteří někdy vstupují do různých vztahů s civilizovanými obyvateli měst (např. za určité služby jsou jim poskytovány určité sociální jistoty), někde naopak jako bandy stojící mimo zákon, k nimž se uchylují občané před zákonem prchající (tak tomu je výslovně ve smlouvě mezi ugaritským a chetitským králem, kde se obě strany zavazují takové osoby stíhat a vzájemně si vydávat).

V amarnských dopisech i v egyptských nápisech vystupují jako veřejní nepřátelé a cíl vojenských trestných výprav; podle kontextu to mohli být jak zbojníci v horských oblastech, tak občané odbojných městských států. V samotném Egyptě byli ch. využíváni jako nekvalifikovaná síla na veřejných stavbách (což opět vyvolává asociaci na příběhy Izraelců).

Plastickou ilustrací ch. jako sociologického jevu mohou být příběhy Davidovy z období jeho ukrývání před Saulem a vzestupu k moci (1S 21-31): zbojnická družina operující v hornatých oblastech na okraji pouště, ke které se připojují další, ať již ze sociálních důvodů nebo proto, že jim hrozí politické pronásledování (1S 22,1-2). Tato skupina má proměnlivé vztahy k usedlému obyvatelstvu: někdy je ochraňuje proti vnějším nepřátelům (Keíla podle 1S 23,1-5; zajímavou paralelou je, že do bojů o Keílu se chabirové zapojovali již o 3 století dříve podle amarnských dopisů), někdy je terorizuje (výpalné pod záminkou ochrany: 1S 25,7-13); příležitostně se nechává najímat do žoldnéřských služeb (1S 27,1-6; 29,1-3).