Idumea: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| hnasl = Ignatios Antiochejský | | hnasl = Ignatios Antiochejský | ||
}} | }} | ||
řec. <span {{Rec}}>idúmaia</span>. Jm. země [[Edóm]] v [[Septuaginta|Septuagintě]] | řec. <span {{Rec}}>idúmaia</span>. Jm. země [[Edóm]] v [[Septuaginta|Septuagintě]]. V době helénistické a římské ale I. označovala území mnohem menší: jih Judska mezi [[Chebrón|Chebrónem]] a [[Beer-šeba|Beer-Šebou]]. V době helénské byla I. administrativním okresem s městy Adora a Marisa. Marisa možná byla administrativním sídlem Ptolemaiovců v I. V době [[makabejský|makabejského povstání]] se Idumejci přiklonili na stranu Seleukovců (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2Ma_10,15 2Ma 10,15]</span>), což přinutilo Judu Makabejského, aby se zmocnil Bét-súru (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1Ma_4,28-61 1Ma 4,28-61]</span>). V roce 129 př. n. l. se Jan Hyrkán I. zmocnil Adory a Marisy a dovolil Idumejcům zůstat v jejich zemi, nechají-li se obřezat a přijmou-li židovský zákon (JosFl, Ant 13,257-258). I. se tak stala administrativní součástí hasmonejského království; jedním z guvernérů této oblasti byl Antipatros, děd [[Herodes|Heroda Velikého]], v době Alexandra Jannaie (JosFl, Ant 14,10). Poté, co Pompeius r. 63 př. n. l. vstoupil do Palestiny, byla města tohoto regionu přičleněna k provincii Sýrie v římské sféře vlivu (JosFl, Ant 14,74-76; Bel 7,155-157). Herodes Veliký, původem Idumejec (JosFl, Ant 15,254-259) učinil z tohoto území základ pro svou vojenskou politiku, zejména za účelem ovládnutí Zajordání (JosFl, Ant 16,285). Po Herodově smrti r. 4 př. n. l. stanul Archeláos v čele etnarchie složené z území I., Judska a Samaří (JosFl, Ant 17,319; Bel 2,96). I. po r. 6 n.l. byla připojena k judské provincii. Během prvního povstání Židů proti Římanům v letech 66-70 Idumejci aktivně pomáhali [[zélóté|zélótům]] (JosFl, Bel 5,249.290). V Novém zákoně je I. zmíněna jen v <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mk_3,8 Mk 3,8]</span> jako místo, odkud též přicházeli Ježíšovi posluchači. | ||
(shrnuto zejména podle M. Defossez, "Idumée", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], ''Dictionnaire encyclopédique de la Bible'', Brepols, 1987, str. 602, a podle starověkých pramenů) | |||
[[Kategorie: jména míst biblických]] | [[Kategorie: jména míst biblických]] | ||
[[Kategorie: jména]] | [[Kategorie: jména]] | ||
[[Kategorie: Dušek Jan (autor)]] | [[Kategorie: Dušek Jan (autor)]] | ||
Aktuální verze z 9. 9. 2025, 14:43
heslo: Idumea
autor: Dušek Jan
předcházející heslo: Ido
následující heslo: Ignatios Antiochejský
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. idúmaia. Jm. země Edóm v Septuagintě. V době helénistické a římské ale I. označovala území mnohem menší: jih Judska mezi Chebrónem a Beer-Šebou. V době helénské byla I. administrativním okresem s městy Adora a Marisa. Marisa možná byla administrativním sídlem Ptolemaiovců v I. V době makabejského povstání se Idumejci přiklonili na stranu Seleukovců (2Ma 10,15), což přinutilo Judu Makabejského, aby se zmocnil Bét-súru (1Ma 4,28-61). V roce 129 př. n. l. se Jan Hyrkán I. zmocnil Adory a Marisy a dovolil Idumejcům zůstat v jejich zemi, nechají-li se obřezat a přijmou-li židovský zákon (JosFl, Ant 13,257-258). I. se tak stala administrativní součástí hasmonejského království; jedním z guvernérů této oblasti byl Antipatros, děd Heroda Velikého, v době Alexandra Jannaie (JosFl, Ant 14,10). Poté, co Pompeius r. 63 př. n. l. vstoupil do Palestiny, byla města tohoto regionu přičleněna k provincii Sýrie v římské sféře vlivu (JosFl, Ant 14,74-76; Bel 7,155-157). Herodes Veliký, původem Idumejec (JosFl, Ant 15,254-259) učinil z tohoto území základ pro svou vojenskou politiku, zejména za účelem ovládnutí Zajordání (JosFl, Ant 16,285). Po Herodově smrti r. 4 př. n. l. stanul Archeláos v čele etnarchie složené z území I., Judska a Samaří (JosFl, Ant 17,319; Bel 2,96). I. po r. 6 n.l. byla připojena k judské provincii. Během prvního povstání Židů proti Římanům v letech 66-70 Idumejci aktivně pomáhali zélótům (JosFl, Bel 5,249.290). V Novém zákoně je I. zmíněna jen v Mk 3,8 jako místo, odkud též přicházeli Ježíšovi posluchači.
(shrnuto zejména podle M. Defossez, "Idumée", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987, str. 602, a podle starověkých pramenů)