Nehemjáš: Porovnání verzí
m (naimportována 1 revize) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| hnasl = nehodně | | hnasl = nehodně | ||
}} | }} | ||
1. | == 1. Kanonický spis SZ == | ||
psaný hebrejsky; líčí poexilní rekonstrukci jeruzalémského chrámu a kolem něj soustředěné židovské pospolitosti v době perské. Je součástí Spisů, třetí části [[Tenach|Tenachu]], v němž tvoří druhou část knihy [[Ezdráš]]. | |||
Osnovu knihy tvoří tzv. Nehemiášovy paměti, vyprávění židovského královského číšníka perského krále Artaxerxe. Když se v Šúšanu, jednom z center perské říše, doslechne o neutěšené situaci v Jeruzalémě, vydává se jako králův místodržící do Jeruzaléma (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_1,1-2,10 Neh 1,1-2,10]</span>). Po noční inspekci jeruzalémských hradeb přesvědčuje představitele města, aby pokračovali v díle obnovy, která se projeví – snad symbolicky – dostavbou hradeb okolo města (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_2,11-20 Neh 2,11-20]</span>). Přesto že zdar práce ohrožují [[Sanbalat]] Choronský, Tobijáš Amonský a Gešer Arabský, Židé se dávají do práce. Nehemjáš musí řešit sociální rozpory uvnitř Jeruzaléma (kap. 5) a čelí intrikám třech zmíněných nepřátel a jejich jeruzalémských stoupenců (stoupající aktivita nepřátel: <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_1,10;_2,19-20;_3,33-35;_4,1-2;_6,1-19 Neh 1,10; 2,19-20; 3,33-35; 4,1-2; 6,1-19]</span>). Přesto jsou do 52 dnů hradby opraveny. Je povolán Ezdráš (titulovaný střídavě jako kněz a jako písař), jenž vyučuje lid Tóře, a to způsobem, který se stane pro židovou a křesťanskou tradici charakteristický: <q>Četli z knihy Zákona po oddílech a vykládali smysl...</q> (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_8,8 Neh 8,8]</span>). Lid slaví radostný Svátek [[stánků svátek|stánků]], četbou z knihy Zákona se identifikuje s dějinami Izraele od Abrahama přes otroctví v Egyptě, putování po poušti až po obsazení země, o níž ale kvůli své neposlušnosti přišli (kap. 9; nápadné – a ovšem v politickém kontextu perské nadvlády zcela pochopitelné – je, že v kapitole nezazní ani slovo o Davidovi a jeho dynastii) a za takto teologicky interpretovanou minulost činí pokání. Lid písemně uzavírá smlouvu s Hospodinem o tom, že se oddělí od lidu země a bude dodržovat jeho Tóru (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_10,1nn Neh 10,1nn]</span>: odmítnutí smíšených sňatků, dodržování [[sobota|soboty]] a [[léto odpočinku|léta odpočinku]], závazek příspěvků na chrám a jeho personál). Knihu uzavírají seznamy navrátilců, jejich nových bydlišť a úkolů, zpráva o procesí k posvěcení hradeb. Nakonec se ozve ezdrášovské téma: Nehemjáš ostře zakročí proti velekněžské rodině, jejíž členové byli spřízněni s Tobiášem a Sanbalatem, pokárá Jeruzalémany za sobotní trhy a smíšené sňatky. Vyprávěním se jako refrén opakuje prosba, aby na jeho vypravěče, Nehemjášem, Bůh pamatoval v dobrém. | Osnovu knihy tvoří tzv. Nehemiášovy paměti, vyprávění židovského královského číšníka perského krále Artaxerxe. Když se v Šúšanu, jednom z center perské říše, doslechne o neutěšené situaci v Jeruzalémě, vydává se jako králův místodržící do Jeruzaléma (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_1,1-2,10 Neh 1,1-2,10]</span>). Po noční inspekci jeruzalémských hradeb přesvědčuje představitele města, aby pokračovali v díle obnovy, která se projeví – snad symbolicky – dostavbou hradeb okolo města (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_2,11-20 Neh 2,11-20]</span>). Přesto že zdar práce ohrožují [[Sanbalat]] Choronský, Tobijáš Amonský a Gešer Arabský, Židé se dávají do práce. Nehemjáš musí řešit sociální rozpory uvnitř Jeruzaléma (kap. 5) a čelí intrikám třech zmíněných nepřátel a jejich jeruzalémských stoupenců (stoupající aktivita nepřátel: <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_1,10;_2,19-20;_3,33-35;_4,1-2;_6,1-19 Neh 1,10; 2,19-20; 3,33-35; 4,1-2; 6,1-19]</span>). Přesto jsou do 52 dnů hradby opraveny. Je povolán Ezdráš (titulovaný střídavě jako kněz a jako písař), jenž vyučuje lid Tóře, a to způsobem, který se stane pro židovou a křesťanskou tradici charakteristický: <q>Četli z knihy Zákona po oddílech a vykládali smysl...</q> (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_8,8 Neh 8,8]</span>). Lid slaví radostný Svátek [[stánků svátek|stánků]], četbou z knihy Zákona se identifikuje s dějinami Izraele od Abrahama přes otroctví v Egyptě, putování po poušti až po obsazení země, o níž ale kvůli své neposlušnosti přišli (kap. 9; nápadné – a ovšem v politickém kontextu perské nadvlády zcela pochopitelné – je, že v kapitole nezazní ani slovo o Davidovi a jeho dynastii) a za takto teologicky interpretovanou minulost činí pokání. Lid písemně uzavírá smlouvu s Hospodinem o tom, že se oddělí od lidu země a bude dodržovat jeho Tóru (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_10,1nn Neh 10,1nn]</span>: odmítnutí smíšených sňatků, dodržování [[sobota|soboty]] a [[léto odpočinku|léta odpočinku]], závazek příspěvků na chrám a jeho personál). Knihu uzavírají seznamy navrátilců, jejich nových bydlišť a úkolů, zpráva o procesí k posvěcení hradeb. Nakonec se ozve ezdrášovské téma: Nehemjáš ostře zakročí proti velekněžské rodině, jejíž členové byli spřízněni s Tobiášem a Sanbalatem, pokárá Jeruzalémany za sobotní trhy a smíšené sňatky. Vyprávěním se jako refrén opakuje prosba, aby na jeho vypravěče, Nehemjášem, Bůh pamatoval v dobrém. | ||
| Řádek 11: | Řádek 12: | ||
Jednotný duktus Nehemjášova vyprávění je přerušen několika vsuvkami různého stylu a pravděpodobně i původu. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_3 Neh 3]</span> předkládá stylizovaný seznam pracovníků či možná spíše sponzorů přestavby. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_7 Neh 7]</span> a <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_11 Neh 11]</span> seznam všech navrátilců, <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_12 Neh 12]</span> seznam kněží a levítů. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_8 Neh 8]</span> líčí Ezdrášovo kázání (Nehemjáš je zde zmíněn ve 3. osobě). <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_9 Neh 9]</span> předkládá dějinné zdůvodnění pokání. Mezi badateli nepanuje shoda v tom, jak Nehemjášovy paměti vznikly. | Jednotný duktus Nehemjášova vyprávění je přerušen několika vsuvkami různého stylu a pravděpodobně i původu. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_3 Neh 3]</span> předkládá stylizovaný seznam pracovníků či možná spíše sponzorů přestavby. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_7 Neh 7]</span> a <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_11 Neh 11]</span> seznam všech navrátilců, <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_12 Neh 12]</span> seznam kněží a levítů. <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_8 Neh 8]</span> líčí Ezdrášovo kázání (Nehemjáš je zde zmíněn ve 3. osobě). <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_9 Neh 9]</span> předkládá dějinné zdůvodnění pokání. Mezi badateli nepanuje shoda v tom, jak Nehemjášovy paměti vznikly. | ||
2. | == 2. Postava N. == | ||
hebr. <span {{Hebr}}>n<sup>e</sup>chemjá</span>, znamená <q>Potěš(il) Hospodin.</q> Hlavní hrdina starozákonní knihy N., syn Chakaljášův. Číšník, tedy vysoký hodnostář a důvěrník, perského krále Artaxerxe (patrně I., tedy počátkem 2. pol. 5. st. př. n. l.). Na vlastní přání odešel s královským pověřením z hradu Šúšanu jako perský guvernér (<span {{Hebr}}>pechá</span>) do Jeruzaléma (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_1-2,10 Neh 1-2,10]</span>). Navzdory odporu a intrikám nepřátel vedl rekonstrukci hradeb a bran města (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_2,11-7,72 Neh 2,11-7,72]</span>) a inicioval náboženskou reformu, v souvislosti s níž je ale zmiňován také Ezdráš (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_8-10 Neh 8-10]</span>). | |||
Líčením knih Ezdáš a N. prosvítá zápas o charakter, výměr a postavení jeruzalémského společenství navrátilců v zemi Izraele i v rámci Perské říše. Nehemjášovy protivníky, především Sanbalata a Tobiáše, zmiňují [[Josephus Flavius]], samařská [[ostraka]] a korespondence z [[Elefantis|Elefantine]]. Jak prozrazují jména jejich nejbližších rodinných příslušníků, šlo rovněž o vyznavače Hospodinovy. Sanbalatovo nepřátelství je v dobovém kontextu pochopitelné. Rekonstrukce Jeruzaléma a jeho povýšení v hierarchii perských správních oblastí totiž znamenaly, že bylo Judsko vyňato z jurisdikce Samaří. Jak prozrazuje <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_13,28 Neh 13,28]</span>, byl jeho rod spřízněn s rodinou jeruzalémského velekněze a později se stal rodem samařského velekněze (Ant 11,302nn). | Líčením knih Ezdáš a N. prosvítá zápas o charakter, výměr a postavení jeruzalémského společenství navrátilců v zemi Izraele i v rámci Perské říše. Nehemjášovy protivníky, především Sanbalata a Tobiáše, zmiňují [[Josephus Flavius]], samařská [[ostraka]] a korespondence z [[Elefantis|Elefantine]]. Jak prozrazují jména jejich nejbližších rodinných příslušníků, šlo rovněž o vyznavače Hospodinovy. Sanbalatovo nepřátelství je v dobovém kontextu pochopitelné. Rekonstrukce Jeruzaléma a jeho povýšení v hierarchii perských správních oblastí totiž znamenaly, že bylo Judsko vyňato z jurisdikce Samaří. Jak prozrazuje <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Neh_13,28 Neh 13,28]</span>, byl jeho rod spřízněn s rodinou jeruzalémského velekněze a později se stal rodem samařského velekněze (Ant 11,302nn). | ||
| Řádek 18: | Řádek 20: | ||
[[Kategorie: Sláma Petr (autor)]] | [[Kategorie: Sláma Petr (autor)]] | ||
Aktuální verze z 19. 12. 2023, 09:47
heslo: Nehemjáš
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: Negeb
následující heslo: nehodně
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Kanonický spis SZ
psaný hebrejsky; líčí poexilní rekonstrukci jeruzalémského chrámu a kolem něj soustředěné židovské pospolitosti v době perské. Je součástí Spisů, třetí části Tenachu, v němž tvoří druhou část knihy Ezdráš.
Osnovu knihy tvoří tzv. Nehemiášovy paměti, vyprávění židovského královského číšníka perského krále Artaxerxe. Když se v Šúšanu, jednom z center perské říše, doslechne o neutěšené situaci v Jeruzalémě, vydává se jako králův místodržící do Jeruzaléma (Neh 1,1-2,10). Po noční inspekci jeruzalémských hradeb přesvědčuje představitele města, aby pokračovali v díle obnovy, která se projeví – snad symbolicky – dostavbou hradeb okolo města (Neh 2,11-20). Přesto že zdar práce ohrožují Sanbalat Choronský, Tobijáš Amonský a Gešer Arabský, Židé se dávají do práce. Nehemjáš musí řešit sociální rozpory uvnitř Jeruzaléma (kap. 5) a čelí intrikám třech zmíněných nepřátel a jejich jeruzalémských stoupenců (stoupající aktivita nepřátel: Neh 1,10; 2,19-20; 3,33-35; 4,1-2; 6,1-19). Přesto jsou do 52 dnů hradby opraveny. Je povolán Ezdráš (titulovaný střídavě jako kněz a jako písař), jenž vyučuje lid Tóře, a to způsobem, který se stane pro židovou a křesťanskou tradici charakteristický: Četli z knihy Zákona po oddílech a vykládali smysl...
(Neh 8,8). Lid slaví radostný Svátek stánků, četbou z knihy Zákona se identifikuje s dějinami Izraele od Abrahama přes otroctví v Egyptě, putování po poušti až po obsazení země, o níž ale kvůli své neposlušnosti přišli (kap. 9; nápadné – a ovšem v politickém kontextu perské nadvlády zcela pochopitelné – je, že v kapitole nezazní ani slovo o Davidovi a jeho dynastii) a za takto teologicky interpretovanou minulost činí pokání. Lid písemně uzavírá smlouvu s Hospodinem o tom, že se oddělí od lidu země a bude dodržovat jeho Tóru (Neh 10,1nn: odmítnutí smíšených sňatků, dodržování soboty a léta odpočinku, závazek příspěvků na chrám a jeho personál). Knihu uzavírají seznamy navrátilců, jejich nových bydlišť a úkolů, zpráva o procesí k posvěcení hradeb. Nakonec se ozve ezdrášovské téma: Nehemjáš ostře zakročí proti velekněžské rodině, jejíž členové byli spřízněni s Tobiášem a Sanbalatem, pokárá Jeruzalémany za sobotní trhy a smíšené sňatky. Vyprávěním se jako refrén opakuje prosba, aby na jeho vypravěče, Nehemjášem, Bůh pamatoval v dobrém.
Jednotný duktus Nehemjášova vyprávění je přerušen několika vsuvkami různého stylu a pravděpodobně i původu. Neh 3 předkládá stylizovaný seznam pracovníků či možná spíše sponzorů přestavby. Neh 7 a Neh 11 seznam všech navrátilců, Neh 12 seznam kněží a levítů. Neh 8 líčí Ezdrášovo kázání (Nehemjáš je zde zmíněn ve 3. osobě). Neh 9 předkládá dějinné zdůvodnění pokání. Mezi badateli nepanuje shoda v tom, jak Nehemjášovy paměti vznikly.
2. Postava N.
hebr. nechemjá, znamená Potěš(il) Hospodin.
Hlavní hrdina starozákonní knihy N., syn Chakaljášův. Číšník, tedy vysoký hodnostář a důvěrník, perského krále Artaxerxe (patrně I., tedy počátkem 2. pol. 5. st. př. n. l.). Na vlastní přání odešel s královským pověřením z hradu Šúšanu jako perský guvernér (pechá) do Jeruzaléma (Neh 1-2,10). Navzdory odporu a intrikám nepřátel vedl rekonstrukci hradeb a bran města (Neh 2,11-7,72) a inicioval náboženskou reformu, v souvislosti s níž je ale zmiňován také Ezdráš (Neh 8-10).
Líčením knih Ezdáš a N. prosvítá zápas o charakter, výměr a postavení jeruzalémského společenství navrátilců v zemi Izraele i v rámci Perské říše. Nehemjášovy protivníky, především Sanbalata a Tobiáše, zmiňují Josephus Flavius, samařská ostraka a korespondence z Elefantine. Jak prozrazují jména jejich nejbližších rodinných příslušníků, šlo rovněž o vyznavače Hospodinovy. Sanbalatovo nepřátelství je v dobovém kontextu pochopitelné. Rekonstrukce Jeruzaléma a jeho povýšení v hierarchii perských správních oblastí totiž znamenaly, že bylo Judsko vyňato z jurisdikce Samaří. Jak prozrazuje Neh 13,28, byl jeho rod spřízněn s rodinou jeruzalémského velekněze a později se stal rodem samařského velekněze (Ant 11,302nn).