Prach
heslo: prach
autor: Žilka Ladislav
předcházející heslo: práce
následující heslo: prak
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. `áfár; řec. koniortos.
Často užívané slovo ve SZ. Lid Staré smlouvy dobře znal důsledky písečných bouří aj., nepřekvapuje proto, že prach je urč. symbolem soudu (Gn 3,14.19; Iz 5,24). Podle Dt 28,24 Hospodin oznamuje, že při neposlušnosti lidu pošle na zaslíbenou zemi místo deště písek a prach.
V biblických textech je prach často také používán v symb. významu pro nespočetné množství (Gn 13,16; Gn 28,14; Nu 23,10; 2Kr 13,7; Jb 27,16; Ž 78,27; Iz 13,16; Ez 27,30; aj.). Nejčastěji je p. obrazem ponížení nebo pokání (podobně jako popel Gn 18,27). Posadit se, válet se v p., hodit p. na hlavu ukazuje na smutek a žal (Joz 7,6; Neh 9,1; Jb 2,12; Iz 47,1).
Nejznámější je ale užití výrazu v Gn 2,7, který ČEP překládá prach ze země
, BKr z prachu země
. Stejně překládá i Bible jeruzalémská. Skutečnost, že je jen p. ukazuje na jeho slabost (Gn 18,27; Ž 103,14) a smrtelnost (Gn 3,19; Jb 34,15; Kaz 3,20).
P. je také používán ve významu smrti: uléhat do p. (Jb 7,21); sestoupit v p. (Ž 22,30); obrátit v p. (Jb 34,15; Ž 90,3); spát v p. (Da 12,2). Pozdvihnout z p. tj. zastavit ponížení (1S 2,7; 1Kr 16,2; Ž 113,7); setřást p. tj. lepší budoucnost (Iz 52,2).
V NZ je užití slova méně časté a to zejména ve významu setřást p. z nohou (Mt 10,14; Mk 6,11; L 9,5; 10,11; Sk 13,51). Farizeové totiž měli ve zvyku zbavit se p. z nohou, když odcházeli z pohanského místa, ukazovali tak, že toto místo chápou jako nečisté, se kterým nechtějí mít něco společného. Házet p. do vzduchu znamenalo proklínat někoho. Když David utíkal z Jeruzaléma, Šimeí po něm házel kamení a p. Podobně se chovali lidé vůči Pavlovi v Jeruzalémě (Sk 22,23).
P. ukazuje na slabost člověka a jeho konečnost. Při výkladu vzkříšení mluví Pavel o pozemském a nebeském člověku. Pro Pavla je první nebeský člověk vzkříšený Kristus. Člověk pozemský, z p. země, je potomek Adamův sdílející smrtelnost . První Adam bude nakonec proměněný v posledního Adama. První člověk byl z p. země, druhý z nebe (1K 15,47). Po vzkříšení pak lidé ponesou podobu nebeskou, budou proměněni k novému lidství, budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti (1K 15,49-54; srv. J 6,63; Ř 8,11).
V. t. popel, stvoření, ospravedlnění.