Příchod (Páně)
heslo: příchod (Páně)
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: přidružit se
následující heslo: příchozí
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Termín a jeho význam
řec. parúsia přítomnost, příchod, ve společenské souvislosti výraz pro návštěvu (např. Pavlových spolupracovníků (1K 16,17), Pavla (2K 10,10), Fp 1,26; 2,12), v politickém kontextu se v císařské době užíval i jako technický termín pro návštěvu císaře nebo jeho úředníka. Specifický význam nabývá v 2Te 2,9 a 2Pt 3,12 (příchod antikrista a příchod Božího soudu). V ostatních 16 případech se vztahuje na příchod Kristův na konci časů.
2. Specifický křesťanský obsah
V NZ, v rané křesťanské literatuře i v pozdější teologické tradici je příchod Páně či parúsie specifický termín pro Kristův druhý příchod
, tj. pro jeho zjevení na konci tohoto věku
, kdy bude soudit živé i mrtvé (viz soud, soudit), např. 1Te 4,13nn, 2Te 1,5nn, 1K 15,23, Mt 24,3.7, Sk 17,31. Jde o představu spojenou často s blízkým očekáváním, která vyjadřuje dosah Ježíšova díla jakožto zjevení Boží vůle, podle niž lze rozlišovat dobré a zlé, a to v lidských životech i v dějinách (proto je umístěn až na jejich konec).
3. Sz. pozadí
Očekávání druhého příchodu Kristova navazuje svými představami i teologickou funkcí na sz. prorocké očekávání příchodu Božího soudu (Božího hněvu – srv. i 1Te 1,10) i vysvobozující příchody (zjevení), resp. zásahy Boží do dějin vyvoleného národa a světa vůbec. Ježíšův druhý příchod ve slávě převyšuje příchod dne Hospodinova, dne soudu, jak ho hlásali proroci (viz den), protože je definitivním nastolením Božího království, dnem naplnění dějin, dnem zjevení Boží slávy a dnem završení, nejen dnem soudu a odplaty. Představy o příchodu Ježíše Krista/Syna člověka čerpají z dobových apokalyptických představ (na oblacích, se zástupy andělů či svatých apod. – srv. Da 7,13; etiop. Hen 46,1; 53,6; 4Ezdr 13,3n.32). K nejvýraznějším textům patří 1Te 4,13-18, 1K 15 a Mk 13,24-27par.
4. Otázka blízkého očekávání
Po Velikonocích očekávali křesťané parúsii v bezprostřední budoucnosti a ještě v padesátých letech se domnívali, že ji dožijí někteří současníci (1Te 4,15). Oddálení p. však nezpůsobilo otřes církve. Křesťané se s ním vyrovnali jejím dočasným odsunutím (Mk 9,1), a později zásadní relativizací lidského pojetí času (2Pt 3,8, srv. Ž 90,4). Blízké očekávání se transformovalo ve stále blízké očekávání. V církvi se však stále znovu objevovaly skupiny a proudy očekávající parúsii v konkrétních blízkých termínech (viz také eschatologie; chiliasmus).