Nepřítel

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: nepřítel

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: nepravost        
následující heslo: Nereus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. córér (též často 'ójév, např. Ž 110,1; ródéf – pronásledovatel, např. Ž 119,157; `áríc – tyran, např. Jb 6,23; šórér – osočovatel, např. Ž 54,7; sóne – nenávistník, např. Ex 1,10; cár – protivníci přivozující druhé straně neštěstí či zhoubu, např. Gn 14,20 a jiné ekvivalenty), řec. echthros. K tomu se pojí podst. jména odvozená od kořene c-r-r, např. cárá – nouze; jde o akce, kdy je napadený hnán do slepé uličky (což odpovídá druhé významové rovině hebr. c-r-r (c-r-r I). Teologicky nejvýznamnější jsou Hospodinovi nepřátelé (satanové – odpůrci, protivníci, či ďáblové – pomlouvači a osočovatelé). Královské korunovace a jejich výročí sloužily k vyhlašování Hospodinovy suverenity nad nepřáteli. Hospodin položí nepřátele pod nohy krále, kterého ustanovil za svého reprezentanta (Ž 110,1). Bůh pošlape nepřátele Izraele (Ž 60,14). Boží nepřátele bude stíhat temnost (Na 1,8). I když jde o zneuctění samotné svatyně (Iz 63,18; Ž 74,6n), Bůh ovšem může sám vydat svůj lid do moci božích nepřátel (Pl 1,14) – jako trest či jako drastickou přípravu pro blížící se události. Jóbovi se stal nepřítelem sám Hospodin (Jb 13,24; 16,9).

Do struktury Žalmů (i proroků) je zakódováno, že za vnějšími (politickými či sociálními) nepřáteli se skrývá Nepřítel nadlidský (satan) nebo mytický (Netvor, Ž 89,11; srv. Jb 26,12). V NZ je to Antikrist (v sg. i pl. 1J 2,18; 4,3) viz hřích. V druhé řadě jde v Bibli o válečného (politického) nepřítele Izraele nebo Judy (Nu 10,9; Dt 32,27; Ž 44,6.8.11). Méně často se jedná o nepřítele vynikajících jednotlivců, např. Abrahama nebo Davida, jehož protivníkem byl Saul (1S 18,29). V NZ je nepřítel (echthros) ztotožněn s ďáblem, který vsévá na pole Božího království zhoubnou plevel (Mt 13,39).

Nepřátele Hospodinem ustaveného sz. krále aplikují nz. evangelisté na nepřátele Kristovy obecně, především však na odpůrce duchovní (Mt 22,44, srv. Ž 110). Takovými odpůrci-nepřáteli jsou všichni lidé jakožto hříšníci, jen Bůh je může usmířit sám se sebou (L 1,71; srv. Ž 106,10; 2K 5,18). Podle Ježíšova kázání na hoře má být jeho žák připraven milovat i nepřítele (Mt 5,43nn) – v navázání na výsostné ideály starozákonní (2Kr 6,18nn; srv. Př 24,17 aj.). Viz satan, ďábel.