Nabatejci

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Nabatejci

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Nábal        
následující heslo: Nábot

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
původně arabské kmeny, které se v době perské vlády usadily na v. od Jordánu, na území dřívějšího Edómu a Moábu, tj. na východ a na jih od Dekapole. Mluvily a psaly také aramejsky a ustavily království, jehož centrem se stalo skalní město Petra (Séla), 90 km na j. od Mrtvého moře (dnes Jordánsko). Vrcholným obdobím nabatejské říše, která žila z ochrany a vydírání karavan zs Středního východu do Egypta, byla doba zhruba od r. 200 př. n. l. do 100 n. l. Hranice říše nebyly nikdy zcela zřetelné, někdy se nabatejská vojska dostala na s. až k Damašku. Pavel byl podle 2K 11,32 za svého pobytu v Damašku Nabatejci (místodržitelem krále Arety) ohrožován. Před jeho vojáky, kteří na něho čekali u hradeb, se zachránil tím, že byl v koši spuštěn z hradeb. Zřejmě se N. obávali Pavlovy misie. O setkáních Židů s N. se mluví v 1Ma 5,25 a 1Ma 9,25nn.

Jejich kult boha Dušary (manžel Ištary?; Sijónský /bůh/?) měl některé rysy blízké kultu Jahveho (chrám na skále, dva sloupy před vchodem, bůh provázející svůj lid původně kočovníky). N. však své náboženství přizpůsobili kenaanským kultům plodnosti a helénistickým kultům (zejm. Dionýsovu). N. byli vynikající stavitelé skalních hrobek a dómů. Nabatejská říše byla vyvrácena císařem Trajánem. v. t. Aretas