Jábal
heslo: Jábal
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: Jaazanjáš
následující heslo: Jábeš
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. jávál, vl. jméno. Syn Lámecha a Ady z rodokmenu Kainovců (Gn 4,20), praotec pastevců žijících ve stanech.
Jména Jábala a jeho bratrů Júbala a Túbal-kaina jsou všechna odvozena od hebr. kořene j-b-l a odkazují na jméno Ábela (hebr. hevel od h-b-l), jehož roli zakladatele-pastýře Jábal přejímá. Jméno Túbal-kainovo připomíná oba bratry – Kaina a Ábela, jejichž příběh předchází. V úvahu však připadají i další etymologie (např. hebr. jevúl – úroda, produkce). Podobné slovní hříčky s dvojicemi skoro stejně znějících jmen sourozenců (tzv. paronomasie) jsou v hebr. běžné, např. Medán + Midján (Gn 25,2), Éfa + Éfer (Gn 25,4), Jišva + Jišví (Gn 46,17), Ohola + Oholíba (Ez 23,4).
Motiv praotců-zakladatelů řemesel (Kain – zemědělství, Enoch – stavba města, Jábal – pastevectví, Júbal – umění, Túbal-kain – zpracování kovů) má obdoby v jiných staroorientálních kulturách, zejm. v postavách sedmi předpotopních zakladatelů (sum. apkallu) v sumerském mýtu o potopě. V některých panteonech jsou garanty a učiteli různých řemesel přímo bohové; zejm. zpracování kovů – hutnictví a kovářství byly vnímány jako posvátné činnosti. (Např. kováři Héfaistos či Košar-va-Chasis (v kenaanském prostředí – ugaritských mýtech), eg. Ptah jako hrnčíř a kovář aj.). Gn 4 naproti tomu staví technologii jako čistě lidskou aktivitu do souvislosti s Kainovým hříchem a rajským prokletím (Gn 3,19).