Dobytek, dobytče

heslo: dobytek, dobytče

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: dobýt        
následující heslo: Dodd Charles Harold

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. b^ehémá, báqár, miqné, řec. kténos, búkolion. Souhrnný název pro hospodářská zvířata, míněn je zejména d. hovězí (skot, kráva, tele, vůl), pro malé přežvýkavce (ovce, kozy) bývá užíváno označení brav (hebr. có'n). K d. náleželi i velbloudi, osli, případně mezci a muly. Koní se však označení netýká. Domestifikovaná zvířata měla pro nomádská a zemědělská společenství zásadní význam, zvláště d. hovězí. Chován byl ve stádech (Gn 13,7; Nu 31,43-44; 1S 30,20; 1Pa 27,29-31) a poskytoval mléko, z něhož se vyrábělo máslo, smetana a sýr (Gn 18,8; Dt 32,14; Sd 5,25; Jb 10,10), což se týká i ovcí a koz (Př 27,27). Maso hovězího d. bylo možné konzumovat, což platí i o mase ovcí a koz (Lv 11). Dalšími produkty, které hovězí d. poskytoval, byly kůže a chlévská mrva. Důležitá byla i jeho síla, která umožňovala tahat a vozit. Hovězí d. vyžaduje větší pozornost než jiné druhy přežvýkavců a kočovný život, který naopak nevadí ovcím či kozám, pro něj není ideální.

Také zooarcheologický průzkum potvrzuje jeho chov na místech, kde Izrael žil již usedlejším způsobem života, tedy v zemědělských osadách a městech (Nu 32,16). Předpokládá se, že v Palestině bibl. časů byla rozšířena tři plemena. Nejběžnější zřejmě byl malý, hubený, hustě osrstěný arabský skot s hnědou až černou, případně černobílou srstí. Krávy vážily okolo 260 kg o poskytovaly asi 400-700 l mléka za rok, tedy během čtyř až pěti měsíců své laktace. Jedná se o plemeno užívané spíše k práci, odolné vůči nemocem. Lepší formou tohoto plemene je beirutský skot, který je žlutohnědý až hnědý. Předci tohoto plemene mohou být zmiňování v Nu 19,2. Plemenem s nejvyšší mléčnou užitkovostí je damašský skot, který pochází ze Sýrie, není použitelný k práci, vyžaduje kvalitní krmivo a není odolný vůči klimatickým změnám a nemocem. Jelikož krávy působí mohutným dojmem a nepracují, je možné, že inspirovaly prorocký výrok v Am 4,1.

Hovězí d. náležel také mezi zvířata obětní (Lv 9,2), což se týká i ovcí a koz, avšak obětována směla být jen zvířata nekastrovaná (Lv 22,24). U okolních národů Izraele h. dobytek nebyl jen užitkovým zvířetem, ale hrál významnou roli v náboženských systémech. Pro Babylóňany, Aramejce a Chetejce byl býk posvátným zvířetem a emblémem boha plodnosti i bouřky, který přinášel na zemi déšť důležitý pro úrodu. V Egyptě byli býci Apis a Mnevis uctívání jako bohové v Memfisu a v Heliopoli.

Co se týče dalších domácích zvířat, která lze zahrnout pod označení d., o velbloudech je možné říci, že zmínky o nich v patriarchálním období zřejmě nejsou autentické, protože jejich domestikace v prostředí Syropalestiny je doložena až v době železné (po r. 1000 př. n. l.). Mnohem pravděpodobnější je pro dobu praotců i později výskyt domestikovaných oslů a mezků, což byla nejběžnější domácí zvířata, která sloužila jako zvířata přepravní a jezdecká, avšak zastala i práce spojené se žní a polními pracemi.