Koza, kozel

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: koza, kozel

autor: Lukeš Jiří
autor: Černohous Josef  
       
předcházející heslo: kovář        
následující heslo: Kozbí

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Koza, kůzle, hebr. `éz, se`írá, řec. aíx. Sudokopytník (artiodactyla) z podřádu přežvýkavců (ruminantia), podčeledi koz (a ovcí) (caprinae). Původ domácích k. je odvozován od k. bezoárové (capra aegagrus). V Sýrii a Palestině jsou k. obvykle černé, ač někdy jsou zbarveny částečně či úplně bíle nebo hnědě. Lišit se mohou rovněž v délce srsti, velikostí a tvarem uší, ale i rohů, které jsou obvykle u samců větší, avšak u některých plemen jsou obě pohlaví bezrohá (k. egyptská, k. thébská). Mezi k. Palestiny je nejčastěji uváděna k. mamberská (capra hircus mambrica), která má výrazný klabonosý profil, dlouhé převislé uši a obě pohlaví mají rohy. Pro svou nenáročnost a mnohostranné využití patřily k. bezesporu k nejrozšířenějším a nejpočetnějším domácím zvířatům, což dotvrzuje i vyobrazení k. na starých mezopotámských pečetích. Chovány bývaly ve stádech (1S 25,2) a to i v kopcovitých a hornatých oblastech. Kromě trávy se živí okusováním keřů a malých stromků.

V bibl. textech jsou často zmiňovány spolu s ovcemi (Ex 12,5; Lv 1,10) a náleží mezi zvířata čistá (Dt 14,4). Byly chovány pro mléko, maso, srst i kůži, sloužily jako obětní zvířata (Lv 4,28; Nu 15,11.27), využití našly i ve směnném obchodu (Př 27,26; Ez 27,21) a stáda k. byla součástí darů (2Pa 17,11). Zejména maso kůzlat bylo hodnotnou a ceněnou potravinou (Gn 27,9; Sd 6,19; L 15,29), která se konzumovala i o svátcích (2Pa 35,7). Co se týče dalších kozích produktů, mléko se pilo přímo (Př 27,27), nebo se z něj vyráběl sýr. Zpracovaná srst sloužila na výrobu přikrývek, plášťů, závěsů, stanů apod. (Ex 26,7.26; 36,14; 1S 19,13). Z kůží se vyráběly měchy na vodu, olej či další tekutiny (Gn 21,14) a bylo možné z nich zhotovit i oděv (Žd 11,37).

2. Samec kozy: kozel, hebr. `atúd, cáfír, se`ír `izzím, tajiš, řec. tragos, erifos aigos. Oproti samici statnější s delšími rohy, které mohou dosahovat délky až 60 cm. Pro Izrael byl významným obětním zvířetem a zmiňován je často spolu s beranem, ale i býčkem a skotem (Nu 7,15-17; Ezd 8,35; Iz 34,6). Obětován býval jako oběť za hřích (Lv 9,15; Nu 15,24; Ez 45,23) a to od osmého dne stáří (Lv 22,27).

Zvláštní roli v obětním systému sehrávali dva k. při dni smíření (Lv 16,5). Losem (Árona) bylo rozhodnuto, který bude pro Hospodina a který pro Azázele. K. pro Hospodina byl připraven jako oběť za hřích (Lv 16,9.18), kozel pro Azázele byl po určitých smírčích obřadech přiveden k Áronovi, který na něj vložil ruce a vyznal nad ním všechny nepravosti Izraele. Tím byly hříchy vloženy na hlavu k., který byl vyhnán do pouště (Lv 16,20-23).

V Da 8,5 je jednorohý k. symbolem silného krále ze západu a Jr 50,8 si všímá vůdčí role k. ve stádě a vyzývá tímto obrazem k prchnutí z Babylóna. V pasáži o posledním soudu užívá Mt 25,32-33 obraz ovcí a k-ů pro znázornění spravedlivých a prokletých, přičemž k. symbolizují prokleté (podobně Ez 34,17-22).

3. Mládě kozy: kůzle, hebr. ge. Součást stáda; obětní zvíře; platidlo. Zákaz vařit kůzle v mléku jeho matky je zákazem magie (Ex 23,19; 34,26; Dt 14,21). Kůzlečími kůžemi ovinula Rebeka Jákobovy ruce (Gn 27,16). V Písni písní poetický obraz (Pís 1,8).