Dějiny působení Bible
heslo: dějiny působení Bible
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: dech
následující heslo: dějiny spásy
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
(něm. Wirkungsgeschichte) – obor sledující vliv Bible v umění, kultuře a sociálním životě.
1. Mezi nejstarší ohlasy biblických látek je třeba pokládat již některé sz. pseudepigrafy a nz. apokryfy, na něž navazovala další, druhotná apokryfní literatura. Po celé evropské dějiny se Biblí inspirovaly legendy, eposy a alegorická vyprávění (Dante, Milton, J. A. Komenský), vánoční a velikonoční hry, karnevalové scény (parodia sacra), romány (Th. Mann), jednotlivé biblické motivy zpracovávají v 20. st. např. O. Wilde, A. Gide, F. Dürrenmatt, M. Bulgakov, T. Aitmatov, N. Kazantsakis, B. Pasternak, H. Böll a jiní. V české literatuře O. Březina, J. Durych, J. Zahradníček, K. Čapek. Obecným kulturním majetkem se staly jednotlivé biblické motivy, výroky a látky, např. kříž a vzkříšení jako symboly, podobenství o marnotratném synu (L 15,11-32), Adam a Eva v ráji, vyjití z Egypta a cesta od zaslíbené země (egyptské hrnce; Přejdi Jordán!
), Jidáš, nevěřící Tomáš aj.
Některé současné literání teorie (Kostnická škola) chápou ohlasy textu jako autonomní jev, který je prakticky totožný s jeho výkladem. Působení tak nelze poměřovat záměrem autora ani základní funkcí textu jako normou. To je přístup, který podceňuje vnitřní stavbu textu i jeho referenční (mimo sebe odkazující) dimenzi.
2. Mimořádně významnou samostatnou kapitolu d. p. B. tvoří výtvarné umění, které se zprvu nerozvíjelo, protože tomu bránil židovský ostych před zobrazováním člověka jako obrazu Božího (obraz 2.), a proto se křesťané omezovali jen na symboly z rostlinné nebo živočišné říše, ve výtvarných výzdobách katakomb převažují ještě sz. motivy, ale současně se již vyvíjí autentické křesťanské umění, většinou opět v metaforickém nebo alegorickém pojetí (např. vzkříšení Lazara). Specifickou roli hraje symbol ryby jako křesťanského vyznání: Syn Boží (8.). Roli biblických motivů ve výtvarném umění (malířství i sochařství) sledují dějiny umění.
3. Významným vkladem Bible do politické kultury je poznání rovnosti všech lidí před Bohem a na Božím soudu (Bůh nikomu nestraní
Ř 2,11; Ef 6,9; Ko 3,25; srv. Jk 2,1). Toto poznání se postupně prosazovalo vnitřním sporem uvnitř církve (řehole, reformace) a stalo se posléze nezvratným rysem křesťanské kultury.
4. Rozhodujícím způsobem ovlivnila Bible i fázování času v byzantské a západní kultuře až dodnes: sedmý den odpočinutí (sobota, neděle, týden), Velikonoce (pašije), svatodušní svátky: Duch svatý (5.), Vánoce. Potřeba zdůvodnit tyto dny volna jako slavnosti je jednou z příležitostí k odhalení kořenů, z nichž (včetně sporu o jejich smysl) vyrůstá i česká kultura.