Běs

heslo: běs

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: beryl        
následující heslo: Beser

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. sá`ír; řec. (LXX) daimonion, mataios – marný, nicotný. Bytost s osobními rysy (člověk její působení prožívá jako osobní nátlak), jejíž moc zřejmě rostla tam, kde člověk byl osamocen: na poušti a v ruinách měst (obraz zpustošení – Iz 13,21; 34,14). V Kralické bibli je společně s ďáblem (řec. diabolos) – satanem (hebr. sátán, řec. satanás) označován jako ďábel. Jejich společným rysem je snaha narušovat vztah mezi člověkem a Bohem. Na rozdíl od ďábla, kterého biblické texty pokládají za padlého a odcizeného anděla, který se (marně) pokouší emancipovat od služby Bohu (satan), jsou b. součástí náboženských představ prostředí, z něhož Izrael vzešel a s nímž se stále setkával (Dt 32,10-21), byli jeho pokušením a zdrojem jeho nevěry (smilnit). Obětování běsům je jeho stálým pokušením (Dt 32,16-17), jejich kult nabýval nové podoby, byli pokládáni za bohy (Dt 32,17-18), mluví se i o lidských obětech běsům (Ž 106,37). Patrně i ritus vyhánění kozla Azázela (Lv 16,10) měl zlé vlivy omezit a jejich původce vykázat do určitých hranic. Obrana proti b. byla ve spolehnutí na Boha – nechvět se před běsy hrůzou (Dt 32,17b). Jistou obdobou obrazu běsů jsou v NZ démoni a nečistí duchové (nečistý), v. t. mocnosti.