Bič

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: bič

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: biblistika – dějiny        
následující heslo: Bič Miloš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. šót, řec. mastix

1. B. jako nástroj na pohánění koní se objevuje pouze v Na 3,2 a Př 26,3.

2. B. jako trestající nástroj se výslovně objevuje vedle důtek v 1Kr 12,11 a 14; 2Pa 10,11 a 14 – ve všech čtyřech případech jde ovšem o jediný výrok krále Rechabeáma. Starší vrstvy SZ zřejmě předpokládaly jako trest spíše rány holí než bičování (Dt 25,1-3, kde je stanovena i maximální výše takového trestu: čtyřicet ran).

NZ dokládá především římskou praxi, která zná bičování jako součást výslechu i jako trest. Bičování jako trest použil Pilát při procesu s Ježíšem. Lukášovo a Janovo evangelium přitom interpretují Pilátovo rozhodnutí jako snahu uspokojit dav mírnějším trestem a uchránit Ježíše před křižováním (L 23,22; J 18,1-5). Marek a Matouš o jeho motivech nemluví a líčí bičování jako rutinní součást popravy (ukřižování a je de facto smrt vysílením; bičování před vlastním přibitím na kříž tak paradoxně mohlo zkrátit utrpení odsouzeného.)

O bičování při výslechu mluví především Skutky apoštolské v souvislosti s apoštolem Pavlem. Je známo, že bičován nesměl být ten, kdo požíval práv římského občana. Apoštol Pavel římským občanem byl, ale to jej uchránilo před bičováním pouze u římské posádky v Jeruzalémě (Sk 22,24-29), zatímco ve Filipách toto právo uplatnil jen dodatečně (Sk 16,22-23 sr. 37-39). Ve Filipách byl zbičován i Pavlův průvodce Silas.

Podle Mt 10,17; 23,34 patřilo bičování i k pravomocím židovské samosprávy, které byly jinak dosti omezené. Také apoštol Pavel vzpomíná na to, že kdysi dával křesťany bičovat v synagógách (Sk 22,19; paradoxně chvíli předtím, než bude hrozit bičování jemu samému). O bičování věrných svědků mluví i Žd 11,36.

3. Nejčastěji se v Bibli mluví o b. a bičování obrazně, v přeneseném významu. V knize Jób mluví Elífaz o biči jazyka (Jb 5,21), Jób sám přirovnává k ráně b. náhlou smrt (9,23). V Iz 10,26 je b. obrazem ran a pohrom pro celou Asýrii. V Iz 28,15.18 bičují živelné pohromy. Metaforické užití slova b. je přitom širší, než jaké umožňuje čeština, zejména tam, kde jde o tělesné trápení nebo nemoc. ČEP v těchto případech překládá b. jako trápení (Mk 5,29.34), utrpení (L 7,21) nebo choroba (Mk 3,10).