Majetek

heslo: majetek

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Machsejáš        
následující heslo: Makabejské knihy

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků soubor věcí, nemovitostí, práv a peněz náležejících určitému subjektu, znal sz. Izrael zprvu, v době kdy kočoval, především ve smyslu majetnictví dobytka (Gn 13,2), ev. stříbra a zlata, tj. peněz jako platidla. Vlastnická práva byla omezena tím, že ve starší době nebyla zřetelná hranice mezi m. osobním a rodinným nebo rodovým, ale především proto, že země byla pokládána za m. Hospodina, který je jeho lidu svěřen do vlastnictví, aby jej odpovědně spravoval (Dt 32,49). Proto proroci varovali před jakýmkoli vykořisťováním (Iz 5,8) a léto odpočinku bránilo hromadění majetku a práv (v. t. léto milostivé). Lid sám byl Hospodinovým vlastnictvím (Dt 7,6; srv. Jr 2,7).

V NZ se počítá s osobním a soukromým vlastnictvím, z něhož bylo možno podporovat chudé a slabé (Ef 4,28; almužna), blízkost království Božího však mohla vést k zřeknutí se m. (1K 7,29nn). Takové výzvy byly u Ježíše zřetelným upozorněním na nutnou změnu vztahu k m. a vnitřní přerod (Mk 10,23-27parr.). Se svými žáky žil na cestách za svého veřejného působení v komunitě sdílející prostředky na denní potřeby, i když šlo o společenství závislé na podpoře usedlých zámožných žen (L 8,1-3). Takový způsob života je nutný při plnění mimořádného, časově vymezeného poslání. Napodobila jej jeruzalémská obec Ježíšových stoupenců. Lukáš o tom píše ve Sk 2,41-47; 4,32-37. Obě zprávy jsou formulovány tak, aby čtenář pochopil, že křesťané tvoří novou páteř společnosti tak, jako v Platónově Ústavě (3, 416C-E) ji měli tvořit filozofové, kteří také sdíleli majetek. Podobné zprávy jsou zachovány o žácích Pythagorových (Iamblichus, Vita Pyth. 30,167n; srov. Cicero, De officiiis 1,16).

Programová chudoba a sdílení majetku není tedy modelem pro celou společnost. I křesťané v Antiochii se při sbírce na Jeruzalémské chudé nezdávali majetku, ale každý pomáhal podle svých možností (Sk 11,29; srv. 1K 16,2). Sbírka sama však je dokladem sociální solidarity příznačné pro pořádné křesťany až dodnes. Ukazuje, že vnitřní svoboda od majetku sama nestačí, pokud není spojena s elementárním sdílením m. Otázka nakládání s m. provází církev po celé její dějiny.