Město

heslo: město

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: města útočištná        
následující heslo: Město Davidovo

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (hebr. `ír (Př 21,22); qirjá' (Ezd 4,10-21 9x); mivdálót (Joz 16,9; řec. polis) – v biblických dobách opevněná obec s více obyvateli, která byla politickým, sociálním, kultickým a často i kulturním středem svého okolí. Opevněna byla valy a/nebo hradbami, dominantou byla často tvrz s věží, příznačným prvkem architektury mnoha pohanských a v době před soustředěním kultu do jeruzalémského chrámu i izraelských měst byl chrám či alespoň oltář – vlastní centrum života. Dále to byla hlavní rovná ulice (Sk 9,11), tržiště (Kral. rynk) (Mt 20,3) a brány (Neh 8,1.3), kde se odehrával společenský život. O hradby se zvnitřku opíraly domky (dům). M. obvykle zabíralo poměrně malou plochu, aby nemuselo mít dlouhé hradby, a hustota obyvatel byla v městech nepoměrně vysoká. M. mívala svůj zdroj vody (studny, cisterny, akvadukty).

M. měla svou samosprávu (starší – Rt 4,1-12) a v nejstarších dobách byla m. na okrajích velkých říší prakticky samostatnými státy. I když byla součástí větší říše s královským úředníkem v čele (1Kr 4,7nn), měla svou vnitřní samosprávu. Tu si zachovala i velká města založená Řeky v říších nástupců (diadochů) Alexandra Makedonského a v říši římské (Sk 19,35 )přesto, že ztratila suverenitu řeckých měst – států (polis).

Ekonomicky byla města středem obchodu, zprvu směnného, ale již v době před osídlením Palestiny Izraelci také peněžního. Souviselo to s rozvíjející se dělbou práce, rozvojem řemesel a pohybem obyvatelstva. Poměrně rychle se společnost diferencovala, malá vrstva bohatých získávala moc a rostl počet chudých, kteří byli najímáni na práci za mzdu (Mt 20,1-16). Již sz. proroci se museli zastávat chudých (Am 3,10). Postavení prvního města se podle Gn 4,17 připisuje Kainovi. Proto zbožní židé měli nedůvěru k městům a k obchodu (Sír 26,29). Byli donuceni ji překonat až v diaspoře.

Ježíš se městům vyhýbal, i když se třeba pohyboval v končinách Cesareje Filipovy (Mt 16,13), ale vědomě se na vrcholu své reformní činnosti rozhodl pro cestu do Jeruzaléma, aby tak vrcholné představitele tehdejšího židovstva seznámil se svou zvěstí o přicházejícím království Božím a se svým programem obnovy Izraele. Teologicky významné je, že v posledních kapitolách knihy Zj je nástup Boží vlády líčen jako sestup nebeského města Jeruzaléma na zemi (Zj 21,2nn). To bylo napsáno v době, kdy v římské společnosti, unavené městským životem, rostla touha po úniku do pastýřského života v přírodě, daleko od velkých měst (např. Vergiliova Georgica).

V helénistické a v římské době narostla některá města do rozměrů, které se přibližují dnešním velkoměstům (Alexandrie, Řím, Korint, Efez, Antiochie). Ta se stala centrem křesťanské misie a v pozdější době i křesťanské vzdělanosti a kultury. Křesťané ve velkých městech římské říše byli pokládáni za stoupence záhadného východního kultu, čímž byli přitažliví i nebezpeční v očích většinové společnosti. Společenství (koinónia) ctitelů Hospodina (JHWH), kteří vyznávali Ježíše jako svého Pána, bylo pokládáno za jedno ze společenství spolků, kterých v helénistické kultuře, a to i době římské, povstalo nemalé množství. Spojovala je i v době římské řecká kultura a jazyk. Tento jejich kosmopolitní charakter umožnil rychlý růst církve. V. t. opevněné město.