Zlo, zlý

heslo: zlo, zlý

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: zlato        
následující heslo: zločin

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Hebr. riš^e`á + rášá`, řec. ponéria + ponéros, (kakos – slov. kakó) označují protiklad dobra či dobrého.

1.Charakter zla:

z. je záležitost tak škodlivá, že stojí v paralele se smrtí (Dt 30,15). Zlo nestojí nikde samo o sobě, nýbrž je negativním, rozrušivým elementem vztahu člověka vůči Bohu i vůči člověku. Není to stav, nýbrž akt: kam člověk (jako jednotlivec i jako lidstvo) tíhne, nebo vysloveně směřuje. Ne teorie zla, nýbrž zlo jako praxe . Proto mluví B. o mnohých zlech (tj.zlých věcech, hebr. rá`ót rabbót, Dt 31,17.21 aj.) i zlých skutcích (hebr. ró`a ma`<sup>a</sup>lál – Dt 28,20; Iz 1,16 aj.). SZ zná i celé skupiny, které se oddaly zlu (tzv. zlovolníci , hebr. m<sup>e</sup>ré`ím, též pachatelé ničemností, hebr. pó`<sup>a</sup>lé 'áwen, Ž 94,16 aj.). Zlo si podmaňuje lidi (sr.Mk 5,9 – legie, kral. množství, v souvislosti s nečistými duchy). V Danielově vizi je připomenuta zloba (hebr.méra` , Da 11,27) sídlící jako pramen lži v srdcích apokalyptických králů. Zlo je rozhodnutí pro zlo. Neexistuje spekulativní odpověď na otázku, v čem je původ zla (unde malum), odpovědí je jen konkrétní odporu proti z.

2. Potlačování zla:

zlu v jeho konkrétních a dobových formách se člověk má vzepřít (sr. Jk 4,7 – vzepřít se ďáblu). Pro dobré se člověk musí rozhodnout (Mi 6,8; Dt 30,15nn). Zlé je to, co se příčí řádu a záměru stvoření, poněvadž Bůh stvořil svět jako dobrý (Gn 1,3 aj.) dokonce velmi dobrý (Gn 1,31). Nemůžeme-li mluvit o původu zla, můžeme mluvit o prameništi zlého : tím je lidské srdce (Jr 17,9; Mt 9,4; 15,19; 22,18; Mk 7,22; Ř 1,20; 1K 5,8). NZ tu vidí při práci i nad- přirozené síly či mocnosti (Ef 6,12 aj.) nebo démony . to jsou průměty zla (srv. např. Sd 9,23; Ž 78,49; Mk 1,24; Zj 16,14), podobně jako nešťastné okolnosti či případnosti (Ř 1,29; Kol 3,8 aj.).

3. Zosobnění zla:

zosobněním zla, vůdcem démonů je satan. jeho postava v sobě zahrnuje to, co má člověk na mysli, když se modlí Vysvoboď nás od Z/zlého (Mt 6,13b). Jedním z dějinných představitelů tohoto Zlého (sr. Ef 6,13; 2Te 2,9) byl podle 1J 3,12 i Kain. – Lidé, a zvl. Boží lid, se nemají rozhodovat pro to, co je zlé v očích Hospodinových (např. Nu 32,13; Dt 4,29; Sd 2,11), nýbrž mají životní praxí oslavovat dobrého Hospodina (Jr 33,11).

4. Zlo není druhý princip (Bible nezná dualismus):

Hospodin nemá nic společného se zlem, není ani antipod zla (antiďábel). Může však dopustit na svůj lid zlé události (sr. Ex 5,22). Duchovně labilního Saula napadal zlý duch od Hospodina (hebr. rúach-rá`á mé'ét jhwh – 1S 16,14). Aby se v Izraeli nedostal ke slovu nějaký typ dualismu, museli proroci v určitou chvíli prohlásit, že Hospodin nepůsobí jen pokoj, nýbrž tvoří i zlo (hebr. bóré' rá` – Iz 45,7; srv. Jr 29,11), není to ospravedlnění zla, ale ujištění, že zlo nemůže zmařit dobrý cíl Božích cest s lidmi. I satan je podle jóbovského svědectví jen služebník Hospodinův (Jb 1,6).