Větev
heslo: větev
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: věštec, věštit
následující heslo: Vetus Latina
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. bad, matté, `ánáf, sáríg, zemórá, sá`íf; řec. klados, rabdos, kléma, anadendras (LXX). Výraz matté, řec. fylé, označuje především hůl nebo tyč, ale i pokolení. Tyče byly součástí výbavy schrány (hebr. 'árón), byly provlékány skrze kruhy, aby izraelské paladium bylo přenosné; sloužily tedy bohoslužebným účelům. Možná, že byly pokládány za jakési svaté větve stromu, jímž byla schrána. Na takových tyčích (kral. sochorech) mohl být přenášen i oltář (Ex 25,13,14.15; 35,12; Nu 4,6; 2Pa 5,8; Ex 27,6n aj.). matté označuje i hůl (např. Abk 3,14), když se větev
stává nástrojem trestání. Především však jde o ratolest či výhonek stromu, buď v doslovném smyslu nebo ve smyslu přeneseném (o určité postavě nebo království či říši). Ezechiel ve svém nářku nad královským domem
mluví o Izraeli jako vinné révě, která měla mohutné sněti, které by byly vhodné za žezla vladařů (Ez 19,10n). Josef byl plodonosný štěp
, jehož ratolesti (hebr. bánót, dosl. dcery) se pnou přes zeď
(Gn 49,22). Podle Ježíšova podobenství malinké semeno hořčice posléze vyhání ... velké větve
. Větev je tedy znamení růstu, dynamiky biblického poselství, předjímka přinášení plodů a očekávaného nasycení, osvěžení a hojnosti. Zatímco ve SZ slouží obrazy mohutných stromů s jejich mocnými větvemi povětšině k ohlášení Božích soudů (tak zvláště v proroctví Ezechielově), v NZ jde o překvapující radostné připomínání jednoty Krista a jeho lidí nebo o připomenutí místa křesťanské církve v tradici Izraele a Židovstva. Ježíš sám sebe přirovnává k vinnému kmenu a své učedníky k ratolestem, vlastně úponkům (řec. klémata – J 15). Podle spekulativní Pavlovy vize jsou křesťané ratolestmi (řec. kladoi) na židovském kmenu olivovníku. Větve, výhonky či úponky mohou být rázem odstraněny či zničeny, neboť Pán hrozivou silou klestí větvoví
(hebr. sá`íf)- Iz 10,33. Také Pán každou... ratolest, která nenese ovoce, čistí...
(J 15,2). V poslušnosti Božích rad a Hospodinova vedení (vlastně vyvádění z Egypta
) se může Izrael či křesťanská církev podobat vinné révě, jejíž ratolesti jsou jako Boží cedry
(Ž 80,11).