Tajemství

heslo: tajemství

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Tachtím-chodší        
následující heslo: talent

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Český výraz t. pokrývá jen menší část hebr. podkladu sód (21 výskytů, z toho 8 v knihách moudrosti – v sapientní literatuře; v. moudrost) a řec. mystérion. Hebr. sód neoznačuje něco, by bylo třeba utajit, ukrýt. Základní význam, jímž je shromáždění, zaznívá např. v Jr 6,11 (skupina jinochů), jinak též rada ve smyslu poradního shromáždění. Tak je LXX překládá v Jb 15,8: řec. syntagma. Odtud se ustavil jeho nejčastěji dosvědčený význam rada ve smyslu záměr či úradek. Význam t. s tím souvisí: Jde o sdělení záměru, který pochází od Boha a předchází lidskou zkušenost i moudrost. Jeho přijetí je spojeno s uznáním Boží autority: Hospodin zjevuje své tajemství těm, kdo se ho bojí (Ž 25,14, zde v LXX řec. krataiómai), jako jsou proroci Am 3,7; ne však lidé zaslepení (Moudr 2,22). Ve všech případech jde o t., které je zjeveno či právě zjevováno, odhalováno lidem.

Také v NZ se většinou užívá výrazu t. v tomto smyslu: Pro Pavla je Božím t. záchranná moc Kristovy oběti (1K 2,1), ta je moudrostí skrytou v t. (1K 2,7; srv. Ef 1,9; 3,3). Konkrétní rozměr tohoto t. – to, že se týká i pohanů (Ř 11,25; 16,25; též Ef 3,4-6) a že vede skutečně k překonání nicoty a smrti (1K 15,51-55), nese Pavel jako své poselství. Dle Ko 1,26 je od věků skrytým a nyní zjeveným t-m sám Kristus (srv. Ef 3,9), zejména jeho vtělení (inkarnace) – jeho sestup k církvi (Ef 5,31-32). To je užito jako model věrnosti a obětavosti pro křesťanské manžele. V 1Tm 3,16 je obsah t. zbožnosti (= náboženství Kristových stoupenců) vyjádřeno hymnem: (Bůh) Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů (poslů), hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. Tady jsme již u základů pozdější křesťanské věrouky.

T. v Bibli neoznačuje něco, co by bylo před nezasvěcenými lidmi důsledně ukrýváno a jim zatajováno. V Tób 12,7 je královo t. opakem Božích skutků, které je třeba odhalovat. T. Boží je tedy tajemné svou hloubkou a nevyčerpatelností, ne tím, že by bylo utajováno.Tajné obřady jsou odsuzovány (Moudr 11,23) a je-li mluvení ve vytržení (glossolálie) pro nové návštěvníky křesťanského shromáždění nesrozumitelné, je to chyba, protože jeho svědectví zůstává pro nezasvěcené tajemstvím (1K 14,2; srv.23-25). I tam, kdo prorok užívá obrazy a symboly, je připojeno jejich vysvětlení: T. těch sedmi hvězd... Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví... (Zj 1,20), nebo: Odhalím t. té ženy a té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese... (Zj 17,7). V Da 2,27 je t. (zde aram. ráz; BKr věc tajná, skrytá – Da 2,18.19.22; 4,6 aj.). Nebúkadnesarův sen, který Daniel jediný uměl vyložit. I záhadný vzkaz, psaný Boží rukou na zeď krále Belšasara, v Da 5,25-28 (termín t. tu není užit, ale o t. jde), je vyložen Danielem. Ježíšův výrok v Mk 4,11parr, o tom, že jeho žákům je dáno znát t. království Božího, ale těm, kteří jsou vně je všechno hádankou, se vztahuje na podobenství, jejichž smysl pochopí jen ti, kteří jsou otevřeni vůči Bohu samotnému. Výrok o programovaném zastření výhledu ke království Božímu (aby hleděli a hleděli, ale neviděli – 4,12 parr.) neměl vést k utajení. Podobenství měla skutečnost království Božího ozřejmit, ne zastřít. Výrok o t. vyjadřuje odmítnutí toho, co Ježíšovo poselství s sebou nese, tedy zaslepenost existenciální, nikoli utajenost sdělení či poznání. Současně se formulací výroku naznačuje, že jde o něco, co Bůh předvídal a co tedy není škrtem přes jeho plány.

Představa, že Bible obsahuje skrytá tajemství, která jsou zašifrovaná v jejím textu – ve zvláštním významu některých slov, písmen znaků, literárních struktur nebo tajemných nápověd, sice patří k dějinám působení Bible v kultuře, ale je mylná. Snad jedině číslo šest set šedesát šest ve Zj 13,18 má jinotajný význam, který má zvýšit účinek věštby a současně se vyhnout politické konfrontaci, viz čísla.