Soud, soudit
heslo: soud, soudit
autor: Čapek Filip
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: Souček Josef Bohuslav
následující heslo: soudce
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr.mišpát soud
, právo
, právní ustanovení
(od š-p-t), dín pře
, soudní výrok
(od d-j-n vést při
, zastávat se
), řec. krisis (srv. krinó soudím
, rozhoduji se
.
1. V SZ úzce souvisí se smlouvou (hebr. berít) uzavřenou mezi Hospodinem a Izraelem po vyvedení z Egypta. Její konkrétní příkazy (hebr. pl. micwót) a ustanovení (hebr. mišpátím) jsou pak kodifikovány a opakovány jako zákon (hebr. tórá), jimiž se Izrael měl řídit. Rozhodovat v souladu s tímto zákonem znamená prosazovat právo a spravedlnost (hebr. cedáqá), tak to vyžaduje Hospodin, který je sám nejvyšší právní instancí a v případě, že není s to určitou při rozhodnout nikdo z lidí, se jí sám ujímá (srv. zvl. kniha Jób 38-41 a obecně žalmy, srv. Ez 38,22; 39,21).
2. V Izraeli jsou z hlediska bibl. chronologie soudci v nejstarších dobách otcové rodin (Gn 38,24), pak starší města, kteří pronášejí rozsudky v bráně města (srv. Dt 21,18-21), kněží zvl. prostřednictvím kultu (srv. Lv 1-7), soudcové (viz kniha Soudců), proroci (1S 7; 12,1-8), prorokyně (Sd 4) a králové (srv. 1Kr 3-4). Právě u králů SZ hodnotí daleko výše jejich věrnost Bohu, jeho Zákonu a prosazování jeho práva než jejich politickou úspěšnost, válečnické dovednosti či zisky nových území.
3. Významným označením pro očekávaný eschatologický (poslední
) soud je výraz Den Hospodinův
, tj. den, kdy bude zjevná vůle Boží, v této souvislosti zejména jako odsouzení a odstranění nepravosti a pohrdnání Božím zákonem: Iz 13,9; 1S 12,21; Iz 13,3-13; Mal 4,1-5. V. t. den, eschatologie, parúsie, apokalyptika.
4. Bůh povede i konečný soud nad Izraelem a národy (srv. Ez 38,22; 39,21)- poslední soud
. To bude Den Hospodinův (Iz 13,6; 1Te 5,2), pro jedny den hrůzy (Mi 1; Am 5,9), pro druhé den naděje, kdy se spravedlnost bude valit jak proudící potok (Am 5,24). S. se bude týkat všech (i ostrovy čekají...
Iz 42,4). Hospodinův služebník bude pověřen jej vyhlásit. Nebude to však soud zničující, protože nalomenou třtinu nedolomí
(Iz 42.3), bude to soud podle pravdy – jehož cílem je náprava Božího stvoření (služebník Hospodinův se stane světlem národům (Iz 42,6).
5. Ježíš samozřejmě předpokládal příchod Božího soudu a po většinu svého vystoupení jej očekával v dohledné době. Nad zákon Mojžíšův však kladl Desatero a Dvojí přikázání lásky (Mk 7,1-23 parr.). V Mt 25,31-45 mluví o tom, že všichni lidé budou souzeni podle lásky, slitování a pomoci, kterou byli ochotni poskytnout slabším. To je také obsahem apoštolského zvěstování (učte je, aby zachovávali všechno, co jsem Vám přikázal
– tj. v Kázání na hoře a v dalších řečech; Mt 28,20a). Předmětné výroky víry o Ježíšově smrti a vzkříšení jsou rozhodující pomocí na takové cestě životem (Mt 28,20b – A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku
), ale nejsou cílem samy o sobě.
6. Podle apoštola Pavla nevedou zákony, včetně Zákona Mojžíšova, k samotnému cíli Božích cest s lidmi. Jsou dobré a užitečné v tom, že ukazují, kde člověk dělá něco špatného (nikdo není spravedlivý
: Ř 3,10). K tomu, aby člověk obstál na Božím soudu (ospravedlnění však vede jen důvěra (víra) v Boha, která, je-li upřímná, vede život správným směrem. V 1K 3,11-15 uvažuje o souvislosti soudu a záchrany, spravedlnosti a lásky: Na Božím soudu každý pozná, co z jeho života a práce odpovídalo Boží vůli, a co v jeho žáru shoří. V tom je tíha soudu. Lidé se budou muset rozloučit s některými věcmi, na kterých si zakládali. V tom je tíha soudu i naděje očištění a nového začátku. Toto místo je nejhlubším teologickým základem pozdějšího učení o očistci, které reformáce odmítla ne pro tento základ, ale pro způsob, jakým se tehdy s nadějí na Božím soudu manipulovalo (odpustky).