Iz 42,1: "Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.
Iz 42,2: Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici.
Iz 42,3: Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.
Iz 42,4: Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon."
Iz 42,5: Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
Iz 42,6: "Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,
Iz 42,7: abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.
Iz 42,8: Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.
Iz 42,9: Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji."
Iz 42,10: Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí,
Iz 42,11: ať pozvednou svůj hlas, i poušť a její města, dvorce, v nichž sídlí Kédar, ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor.
Iz 42,12: Ať vzdají čest Hospodinu, ať mu chvalořečí na ostrovech.
Iz 42,13: Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede.
Iz 42,14: "Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se? Mám jen sténat, těžce jak rodička vzdychat a přitom po dechu lapat?
Iz 42,15: Hory a pahorky postihnu suchem, nechám uschnout každou rostlinu na nich. V ostrovy proměním řeky, jezera vysuším.
Iz 42,16: Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím.
Iz 42,17: Ustoupí nazpět politi studem ti, kteří doufají v tesané modly, kdo říkají slitým modlám: »Jste naši bohové.«"
Iz 42,18: "Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí, ať vidíte!
Iz 42,19: Kdo byl slepý, ne-li můj služebník? Kdo byl hluchý jako můj posel, jehož jsem vyslal? Kdo byl slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, slepý jak služebník Hospodinův?
Iz 42,20: Mnoho jsi viděl, ale nedbal jsi na to. S ušima otevřenýma neslyšel nic."
Iz 42,21: Pro vlastní spravedlnost se Hospodinu zalíbilo vyvýšit a zvelebit zákon.
Iz 42,22: Lid je však oloupený a popleněný, jinoši všichni spoutáni, vsazeni do vězení. Stali se loupežnou kořistí a není, kdo by vysvobodil, jsou vydáni v plen a není, kdo by řekl: "Vrať to."
Iz 42,23: Kdo z vás tomu dopřeje sluchu? Kdo pozorně vyslechne, co bude následovat?
Iz 42,24: Kdo vydal Jákoba v plen? A Izraele těm, kteří loupí? Což to nebyl Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nechtěli jsme chodit po jeho cestách, jeho zákon jsme neposlouchali.
Iz 42,25: Proto na něj vylil své hněvivé rozhořčení, krutou válku; plameny vyšlehly, a Jákob nic nepoznal, hořelo, a nebral si to k srdci.
Iz 3,1: Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody,
Iz 3,2: bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,
Iz 3,3: velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače.
Iz 3,4: Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové.
Iz 3,5: V lidu bude popohánět jeden druhého, druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého.
Iz 3,6: Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: "Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci."
Iz 3,7: On se však v onen den ohradí: "Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!"
Iz 3,8: Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě.
Iz 3,9: Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu.
Iz 3,10: Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků."
Iz 3,11: Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
Iz 3,12: A můj lid - pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování.
Iz 3,13: Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy.
Iz 3,14: Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: "Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
Iz 3,15: Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?" je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
Iz 3,16: I řekl Hospodin: "Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky."
Iz 3,17: Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky.
Iz 3,18: V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky,
Iz 3,19: náušnice, náramky a závojíčky,
Iz 3,20: čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety,
Iz 3,21: prsteny a nosní kroužky,
Iz 3,22: slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky,
Iz 3,23: zrcátka i košilky, turbany a řízy.
Iz 3,24: A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy.
Iz 3,25: Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji.
Iz 3,26: Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu; o vše připravený bude sedět na zemi.