Samuel

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Samuel

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: Samson        
následující heslo: Samuelovy knihy

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. šemú'él, řec. samúél, vlastní jméno osobní, (Bůh slyší). Podle vyprávění na začátku knih Samuelových, navazujícího v židovské Bibli bezprostředně na knihu Soudců, se tak jmenuje vyžádaný a dlouho očekávaný syn Chany a Elkány, postava spojující v sobě rysy soudce i proroka, divotvorce i extatika (samotný příběh 1S 1 by ovšem ukazoval spíše na Saula , neboť vyžádaný je hebrejsky šá'úl). Vychován jako nazír ve svatyni v Šíló, stává se Samuel Hospodinovým prorokem (1S 3,20) a soudcem Izraele (1S 7,6), je nazván též mužem Božím a vidoucím (1S 9). Jeho působiště vypravěč lokalizuje ne zcela jednoznačně (svatyně Šíló, Mispe, Bét-El a Gilgál1S 7,16), všechna jména ale ukazují na jv okolí města Šekem. Oproti 1S mluví kronikář v 1Pa 6,16-23 také o Samuelově lévijském původu. Tváří v tvář pelištejskému nebezpečí žádá na Samuelovi lid krále, aby byl jako všechny národy (1S 8,5). Vypravěč vyzdvihuje rozporuplnost požadavku: znamená odmítnutí přímé vlády Hospodinovy (1S 8,7b) a povede ke královské tyranii (1S 8,11-18), dosavadní charismatické autority (včetně Samuelových synů v 1S 8,3) však zklamaly. Když Samuel potají pomaže Saula králem (1S 9-10, viz také 1S 11,14-15), děje se tak na přímý Boží pokyn. Brzy se ale Samuel stává mluvčím Hospodinova hněvu vůči Saulovi, přičemž je zřejmé, že určující v zavržení Saula nejsou jeho prohřešky (bláznivá oběť 1S 13 a nesplněný úkol vyhladit Amálekovce v 1S 15), ale vypravěčská strategie, mířící již nezadržitelně k nastolení židovské dynastie krále Davida. Samuelův úkol končí, když Davida potají pomaže v rodném Betlémě, byť se ještě mihne vyprávěním jako představený extatické komunity v Rámě (1S 19,18-24), a také v podobě ducha vyvolaného Saulovi v Én-dóru (1S 28,4-25). Jako ustanovitel davidovské monarchie (viz Sír 46,13) zaujímá prominentní místo v biblické tradici, je považován za posledního soudce (Sk 13,20) a prvního proroka (Sk 3,24). Židovská Bible po něm nazývá vyprávění o počátcích Davidova kralování (Knihy Samuelovy). Podle biblické chronologie působil ve druhé polovině 11. stol. př. n. l., kromě Bible však o jeho životě neexistuje žádný přímý doklad.